TESTAMENT - Low
Začátek devadesátých let není pro thrash metal tím nejhvězdnějším obdobím, spíše dobou různých přešlapování...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Okem“ děravého digipaku se pojďme podívat do hlubin prehistorie Země. Na výlet nás pozývají němečtí THE OCEAN, i když mluvit o současných THE OCEAN COLLECTIVE jako o německé skupině je příliš svazující...
Pokud jsem v souvislosti s albem „Everyone Into Position“ mluvil o typickém představiteli britské větve neo-progu, pak je třeba při pohledu na následovníka „Frames“ přibrzdit v jednoznačné kategorizaci a rozšířit luhy a háje...
Agresivní hardcore plný metalového feelingu, burcujících rytmických kanonád, techničtějšího skřípění kytarového zápřahu a uřvaného vypjatého vokálu, tento dnes trochu pozapomenutý model progresivnějšího new-school přinášejí NORA...
Ženoucí se vlna slunečního větru ozařuje horizont úplně nepozemské krajiny, ve které se rozprostírají podivné květy fantaskních barev. Propad mimo skutečnost zatřese hlavou a vyvrhne posluchače až kamsi do nekonečnosti vesmíru...
ABSTRACT ESSENCE je celkem mladá domácí skupina, která se o své místo na scéně začala ucházet demosnímkem „Lost Life“ v roce 2004. Přesto v sobě v lednu 2007 nahrané album „Aftermath“ nese fluidum vyzrálých hudebníků...
Co jiného čekat od veteránů melodického punk-rocku než tradici. Možná by někdo u punku čekal buřičské nadšení a bourání konvencí, jenže punk a především punk-rock samotný už o tom dávno není a vrásky na tvářích členů BAD RELIGION navíc jasně prozrazují jak dlouhá byla pouť...
Svíravý pocit vlastní nerozhodnosti padající na oltář snah o získání prestiže, dilema mezi snahou ukázat osobité já a touhou po uznání, pokusy roztrhnout se vedví i slepit do jediného malého kotoučku ambiciózní kreativitu a komerční průbojnost.
Není to až takové bahno, jak bych čekal. Přehnaně uhlazenou produkci ale také nečekejte. Brutální death metal tradičnějšího ražení nabídne však dostatek záchytných bodů pro setrvání ve společnosti této nahrávky a vlastně k tomu pomáhá i ten "čistý" zvuk.
Jerry Cantrell stárne. Z jeho hudby je to cítit. Energii a drive se často snaží nahradit nonšalancí a ladností. Nemusí to být na škodu, jen je třeba přijmout fakt, že zde už to prostě není grunge. Z toho zbyly jen typické vokální manýry. A i to jen občas.
Instrumentální psychedelic postrock, místy s veselejší funky atmosférou, ale též brousící i temné nervní polohy. Je to jako procházka nočním městem, kde na hlavní třídě bují bezstarostný karneval, zatímco v postranních uličkách číhají krvelační trollové.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.