CANAAN - Blue Fire
Cáry špinavě tmavých vodou nasáklých mračen a z té bouřkové černoty vylétající opeřenec, žádná hrdlička, žádný barevný papoušek, jen temně zbarvený havran naznačující jedinou únikovou cestu z apokalyptické potopy...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Cáry špinavě tmavých vodou nasáklých mračen a z té bouřkové černoty vylétající opeřenec, žádná hrdlička, žádný barevný papoušek, jen temně zbarvený havran naznačující jedinou únikovou cestu z apokalyptické potopy...
Opěvování Mao Ce-Tunga jako velikána historie, komunismus jako představa vrcholně dokonalé společnosti, třídní boj jako charakteristická vlastnost kapitalistické společnosti a emo-pop-rocková hudba jako prostředek propagandy levicové ideologie.
Tyler Semrick-Palmateer býval zpěvákem kanadských THE END, na druhém albu „Within Dividia“ už sice týral hlasivky nový vokalista Aaron Wolff, ale fanoušci si jistě vzpomenou na Tylerovy hlasové kreace z debutu „Transfer Trachea Reverberations From Point False Omniscient“.
Když si milovník rychlých kol sedne do nového modelu sportovního vozu, těžko bude hned zčerstva hledat nějaké nedokonalosti, naopak, zcela se ponoří do vychutnávání si pocitu něčeho nového a užívání si té nádherné volnosti...
GOD FORBID jsou skupinou, jejíž jméno se hodně často objevuje v souvislosti s novou vlnou amerického metalu, což není vlastně nic jiného než lavina především metalceorových skupin...
Obdiv, nekritické nadšení, ale i pohrdání a obviňování z kýčovitosti, to vše si v minulosti vysloužila jedna z legend gothického rocku, parta vedená svérázným Carlem McCoyem.
Když jsem si hned někdy v roce 1992 odnášel z obchodu album „Shades Of God“, zakoupené za peníze jedné z mých prvních výplat, a zahloubaně jsem studoval surrealisticky pokřivenou tvář na bukletu...
Jerry Cantrell stárne. Z jeho hudby je to cítit. Energii a drive se často snaží nahradit nonšalancí a ladností. Nemusí to být na škodu, jen je třeba přijmout fakt, že zde už to prostě není grunge. Z toho zbyly jen typické vokální manýry. A i to jen občas.
Instrumentální psychedelic postrock, místy s veselejší funky atmosférou, ale též brousící i temné nervní polohy. Je to jako procházka nočním městem, kde na hlavní třídě bují bezstarostný karneval, zatímco v postranních uličkách číhají krvelační trollové.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.