CANAAN - The Unsaid Words
Když jsem poprvé slyšel novou desku italských funebráků CANAAN, přepadal mě smutek nad ne příliš poutavým návratem této v podstatě již legendy dark music.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Cáry špinavě tmavých vodou nasáklých mračen a z té bouřkové černoty vylétající opeřenec, žádná hrdlička, žádný barevný papoušek, jen temně zbarvený havran naznačující jedinou únikovou cestu z apokalyptické potopy...
Opěvování Mao Ce-Tunga jako velikána historie, komunismus jako představa vrcholně dokonalé společnosti, třídní boj jako charakteristická vlastnost kapitalistické společnosti a emo-pop-rocková hudba jako prostředek propagandy levicové ideologie.
Tyler Semrick-Palmateer býval zpěvákem kanadských THE END, na druhém albu „Within Dividia“ už sice týral hlasivky nový vokalista Aaron Wolff, ale fanoušci si jistě vzpomenou na Tylerovy hlasové kreace z debutu „Transfer Trachea Reverberations From Point False Omniscient“.
Když si milovník rychlých kol sedne do nového modelu sportovního vozu, těžko bude hned zčerstva hledat nějaké nedokonalosti, naopak, zcela se ponoří do vychutnávání si pocitu něčeho nového a užívání si té nádherné volnosti...
GOD FORBID jsou skupinou, jejíž jméno se hodně často objevuje v souvislosti s novou vlnou amerického metalu, což není vlastně nic jiného než lavina především metalceorových skupin...
Obdiv, nekritické nadšení, ale i pohrdání a obviňování z kýčovitosti, to vše si v minulosti vysloužila jedna z legend gothického rocku, parta vedená svérázným Carlem McCoyem.
Lovecraftiánští heraldi otevírají dveře do dalšího studeného a nepřátelského vesmíru, který vás omotá chapadly plíživých riffů a sonickými horami šílenství. Náročný, ale nesmírně povznášející hodinový boj s monstry na pomezí BM, DM a doomu.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.