FIELDS OF THE NEPHILIM - Mourning Sun
A je to tady, vážení přátelé, gothic rocková legenda smrdící koňským hnojem a střelným prachem (ctihodný gentleman Carl McCoy jistě rád promine) se konečně vrátila.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem si hned někdy v roce 1992 odnášel z obchodu album „Shades Of God“, zakoupené za peníze jedné z mých prvních výplat, a zahloubaně jsem studoval surrealisticky pokřivenou tvář na bukletu...
Takže hned na úvod musím zdůraznit, že v dnešní záplavě „novometalových“ umělců mi EVERY TIME I DIE připadají jako velice svěží a osobitý výhonek často jinak do stereotypů a klišé zabalených trendařů.
Jak už z názvu alba samotného vyplývá, je „Issue VI“ již šestým počinem německých vytrvalců DEW-SCENTED a hned od úvodní skladby je jasné, že stejně jako v případě minulé desky „Impact“ se bude jednat o typický přímočarý a rychlý thrash/death...
Lovecraftiánští heraldi otevírají dveře do dalšího studeného a nepřátelského vesmíru, který vás omotá chapadly plíživých riffů a sonickými horami šílenství. Náročný, ale nesmírně povznášející hodinový boj s monstry na pomezí BM, DM a doomu.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.