GODSEND - In The Electric Mist
Když se vysloví název norských GODSEND, většině zasvěcených se asi vybaví jméno švédského multiinstrumentalisty Dana Swanö, neboť jeho hudební dráha je mimo jiné svázána i s brutal doomovými hrubostmi...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se vysloví název norských GODSEND, většině zasvěcených se asi vybaví jméno švédského multiinstrumentalisty Dana Swanö, neboť jeho hudební dráha je mimo jiné svázána i s brutal doomovými hrubostmi...
Asi by se slušelo procházet kolem takové legendy, jakou OBITUARY pro mnohé metalisty představují, pěkně po špičkách, opatrně našlapovat a nevyvolávat bouře přímočarými názory plnými ostrých hran a kategorických prohlášení.
Hned na úvod své recenze si neodpustím rouhavý výkřik - „ABORTED zklamali“. Ale pozor, nenechte se touto hláškou odradit, neboť jakékoli zásadní prohlášení ještě nemusí znamenat obecně negativní výsledek.
Sešeřelá večerní Plzeň třiadvacátého dubna přivítala v klubu Divadlo pod Lampou hudebního hosta z Moravy, který už hodně dlouhou dobu do těchto míst nezavítal.
Floridští INTO THE MOAT nám před nedávnou dobou naservírovali svoji prvotinu „The Design“, na které se projevil značný potenciál těchto hochů. Skupina se zdá být velkým příslibem do budoucna a díky jejich propracovanému přístupu k „hrubé“ hudbě z nich může vyrůst slušný dravec.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.