THE FALL OF TROY - Doppelgänger
V případě Američanů THE FALL OF TROY nejde zahájit popis jejich hudby jinak, než tvrdým útokem na stylová označení jako emocore, mathrock, progres hardcore a podobně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak už z názvu alba samotného vyplývá, je „Issue VI“ již šestým počinem německých vytrvalců DEW-SCENTED a hned od úvodní skladby je jasné, že stejně jako v případě minulé desky „Impact“ se bude jednat o typický přímočarý a rychlý thrash/death...
Rocková blaženost v přirozeně proudících jemných kytarách, jasných rytmech a silných melodických motivech spolu s charismatickým vokálním projevem - to je nabídka na příjemně strávenou necelou hodinku při poslechu alba „Signs Of Life“.
Když se vysloví název norských GODSEND, většině zasvěcených se asi vybaví jméno švédského multiinstrumentalisty Dana Swanö, neboť jeho hudební dráha je mimo jiné svázána i s brutal doomovými hrubostmi...
Asi by se slušelo procházet kolem takové legendy, jakou OBITUARY pro mnohé metalisty představují, pěkně po špičkách, opatrně našlapovat a nevyvolávat bouře přímočarými názory plnými ostrých hran a kategorických prohlášení.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.