DARKANE - Layers Of Lies
Tak tohle je ta správná sekačka na trávu s brutálním převodem do rychla. Severský thrash/death, na který už pomalu zapomněli IN FLAMES a který dnes jen velmi nesměle připomínají SOILWORK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hned na úvod své recenze si neodpustím rouhavý výkřik - „ABORTED zklamali“. Ale pozor, nenechte se touto hláškou odradit, neboť jakékoli zásadní prohlášení ještě nemusí znamenat obecně negativní výsledek.
Sešeřelá večerní Plzeň třiadvacátého dubna přivítala v klubu Divadlo pod Lampou hudebního hosta z Moravy, který už hodně dlouhou dobu do těchto míst nezavítal.
Floridští INTO THE MOAT nám před nedávnou dobou naservírovali svoji prvotinu „The Design“, na které se projevil značný potenciál těchto hochů. Skupina se zdá být velkým příslibem do budoucna a díky jejich propracovanému přístupu k „hrubé“ hudbě z nich může vyrůst slušný dravec.
Po velmi melodicky našlapané a posluchačsky přívětivé desce „In Absentia“ nám PORCUPINE TREE přinášejí porci hudby částečně se vracející k psychedelicky zabarvenému přístupu známému z jejich starších počinů.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.