HR GIGER / MIMO DOBRO - Praha, Národní technické muzeum (14. dubna - 13. července 2005)
Zborcený svět lidských bolestí, niterných traumat, šílených snů a představ byl odedávna inspirací k vytváření fantastických paralelních světů zrůd a monster...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zborcený svět lidských bolestí, niterných traumat, šílených snů a představ byl odedávna inspirací k vytváření fantastických paralelních světů zrůd a monster...
Kanadská úderka THE END se se svým povedeným druhým albem „Within Dividia“ dostala do povědomí i mnohých fanoušků v našich krajích. Přesto tato skupina díky poněkud provokativnímu hudebnímu projevu balancuje snad až na hranici kontroverznosti.
Protinožci ALCHEMIST nejen že vypustili díky své současné příslušnosti k Relapse Records svá poslední CD na evropský trh, ale v loňském roce jsme je mohli vidět na turné jehož jednou zastávkou byla i Praha.
Příručka pravého a jediného UG psaní jasně uvádí, že pro kvalitu recenze je zcela nezbytné popsat i obrázkovou poutavost obalu. Podržím se tedy tohoto pravidla a vychválím ponurého rozčepýřeného strašáka...
Rozhodl jsem se (po nedávné recenzi „nečerstvé“ desky BETWEEN THE BURIED AND ME) opět poněkud zpronevěřit proti koncepci přinášet především recenze aktuálních počinů a protentokráte jsem si k medializaci vybral první a zatím i poslední album Kanaďanů ION DISSONANCE...
Rakušané FORCEDOWN se probudili k životu v létě roku 2002, stvořili CD demo „Meaningless“, trochu si zakoncertovali, prošli personálními změnami a v prosinci loňského roku zalezli do studia aby tam připravili CD „Immortality of Words“.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.