Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Letos již podruhé zavítali PRO-PAIN, žijící legenda NYHC, do České republiky. Tentokrát se dočkala Plzeň, kam si do Divadla pod Lampou tito newyorští „energetici“ přišli vybít své napětí.
Němečtí FLESHCRAWL jsou už dlouhou dobu známým a respektovaným pojmem na evropské deathové scéně. Období slávy si tato úderka zažila především v letech 1997-98...
Kavalerie Kanadské jízdní policie s dusotem víří prach na cestě hudební neomalenosti a řev rozběsněným desperátů provokuje k agresivnímu výpadu do všech světových stran.
Pokud na začátek uvedu, že ATREYU je skupina z Jižní Kalifornie, většinou se každému vybaví neopunkové „surf“ kapely, ve kterých si rádoby zlí hoši z dobrých rodin hrají na rockery.
Zabijte to prase, pusťte mu žilou, sekery do rukou, nože nabrousit a nesrat se s tím porcováním, pěkně na kaši. A že je z toho pak svinčík a zmatená halda semletého masa...
Po nedávné recenzi New Yorských schizofreniků YEAH YEAH YEAHS si dovolím ještě jednou zabrousit mimo metal, tentokráte do vod nasládlé britské pop-rockové scény.
Pojďme na chvíli zapomenout na metalovou dravost a hutnost a zkusme připustit, že i jiná hudba než ta naše "true" heavy má své místo v dnešní parodii na svět...
Když v roce 2000 hlásal Dan Swano do světa svoji ztrátu zájmu o death a v podstatě i o metal jako takový s tím, že teď už ho baví jen art-rock a své soustředění věnuje pouze projektu NIGHTINGALE...
Americká post-metalová scéna dnes překypuje množstvím za úspěchem se honících partiček povětšinou nu-metalového ražení, a přestože si pod tímto termínem může každý představit něco jiného...
„Všechno pro vás“ slibuje Jeff Waters v názvu svého nového počinu. Klikaté hudební cestičky tohoto kanadského thrashomila vedly už mnohými slunnými loukami úspěchů i údolími „samotářských“ pokusů...
Již od dob, ještě pod hlavičkou BESTIALIT vydaného, EP „Fuckland“ jsou LUNATIC GODS svérázně vyčnívajícím zjevem na slovenské a troufnu si říci i evropské undergroundové scéně.
Němečtí POLE vtrhli na hardcoreovou scénu už v roce 1995, ale v době, kdy si začínali tvořit určité zázemí (i díky koncertování s EARTH CRISIS, SNAPCASE nebo DAMNATION AD.
Kde jinde zrodit by se měl Satanův potomek, než v zemi svaté, tak aby přímo do zdroje víry mohl vnořit své hříšné prsty? Chci zkoušet tvoji výdrž pane...
Tak tohle bude hodně krátké, není totiž o čem psát. STOMPED ani v rámci nu-metalu nepředvádí nic, co by se dalo nějak zajímavě komentovat a na popsání jednoduché a nezáživné hudby většinou postačí pár vět.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
