EDGE OF SANITY - Crimson II
Když v roce 2000 hlásal Dan Swano do světa svoji ztrátu zájmu o death a v podstatě i o metal jako takový s tím, že teď už ho baví jen art-rock a své soustředění věnuje pouze projektu NIGHTINGALE...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tohle bude hodně krátké, není totiž o čem psát. STOMPED ani v rámci nu-metalu nepředvádí nic, co by se dalo nějak zajímavě komentovat a na popsání jednoduché a nezáživné hudby většinou postačí pár vět.
Píše se rok 1991 a světová pozornost se upírá k Arabskému poloostrovu. Irácký diktátor Saddám Husajn svým napadením Kuvajtu rozpoutává nebezpečný válečný konflikt a USA se sobě vlastním velikášstvím přichází chránit nejen suverenitu Kuvajtu...
Snažíte se vyšplhat na vrchol death metalové hromady odpadu ve snaze nechat se sevřít tím pravým kostnatým obětím? Hledáte kováře u kterého si smrtka nechává překovat svoji po krvavé práci opotřebovanou kosu?
Další deska DISBELIEF navazuje plynule na předešlá alba této dnes již známé a především v rodném Německu ceněné skupiny. Nepříliš komplikovaná hudba dokáže svým tlakem i náladou sevřít vnitřnosti a zpěvák Karsten se vám pokusí vyřvat díru do hlavy.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.