Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dánské království je nejen místem kde Shakespearovské postavy pronášejí své věčné otázky bytí či nebytí nebo rodištěm Kinga Diamonda, ale také zemí tvořící jakýsi „spojovací most“ mezi evropskou pevninou a Skandinávským poloostrovem.
Pokud se ptáte, co vám německá skupina DISBELIEF může nabídnout k obveselení, rychle změňte otázku nebo si raději pusťte třeba Dědka Mládka. Cesta hudbou DISBELIEF není ani v nejmenším karnevalovou procházkou.
Když se do mých rukou dostane CD pocházející z firmičky The End Records, jedná se většinou o zajímavá a svébytná díla často dosti originálních spolků.
Když v roce 1999 vykrkla švédská smečka THE CROWN (původně THE CROWN OF THORNS) již své třetí album „Hell Is Here“, jednalo se z mého pohledu o tuctový severský deathmetal.
BLOODBATH není zrovna originální název pro death metalovou kapelu, ale zpoza tohoto poněkud klišovitého názvu na nás mrkají mnohem zajímavější jména. Akerfeldt (OPETH)...
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
