ALBOVÁ NADÍLKA - #01/24 Leden
Leden 2024 byl na našich stránkách hodně zmapován v samostatných recenzích. Dominovali například noví MADDER MORTEM...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Leden 2024 byl na našich stránkách hodně zmapován v samostatných recenzích. Dominovali například noví MADDER MORTEM...
Začátek roku 2024 se v deathmetalovém ranku blýskl hned několika výbornými deskami. Kromě vydařeného dalšího alba Francouzů EXOCRINE a možná až překvapivě slušně fungujícího old school legendy MASTER mě oslovil hlavně tento počin oregonských VITRIOL...
Ještě první prosincový den to vypadalo, že poslední měsíc roku 2023 bude netypicky hodně bohatý na slušné nahrávky.
Oproti bohatým měsícům září a říjen 2023 byl listopad trochu chudší. Často jsem listopadové desky rychle odkládal s konstatováním...
Svět se mění a nezastavitelný proud času ukrajuje vteřinu po vteřině z každé naší snahy zanechat po sobě něco hmatatelného.
Říjen 2023 sice nebyl tak napěchovaný kvalitními deskami jako září, přesto i tento měsíc vnímám jako slušné hudební hody.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Tore je mrtev a tohle je jeho poslední deska. Bohužel od začátku nepřesvědčivá elevator music, i když bohatě proaranžovaná. Chybí atmosféra. Tu nalézám až v poslední třetině. Avšak Garm je Garm, takže to ještě prohledám, jestli jsem něco nepřeslechl.
Švédové si na svém debutu nedělají hlavu z letopočtu a prostě drhnou pro svou domovinu typickou již trochu historicky zasmrádlou melodickou death šablonu. Ze stylové klasiky berou vše včetně zvuku, ale jelikož jim to hezky šlape, je to hodně slušná jízda.