DVNE - Voidkind
Skotští DVNE už svým debutem "Asheran" deklarovali snahu propojit dostatečně ostrou moderní postmetalovou hudbu s klasičtěji pojatou progresivní tváří a povedlo se jim to na výbornou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skotští DVNE už svým debutem "Asheran" deklarovali snahu propojit dostatečně ostrou moderní postmetalovou hudbu s klasičtěji pojatou progresivní tváří a povedlo se jim to na výbornou.
Díky bohaté diskografii, která v případě HIGH ON FIRE čítá již devět studiových desek, to samozřejmě v případě té jejich poslední aktuální svádí k porovnávání.
Po industriálně děsivém a dusivě vyhroceném debutu "Atoma" se Stefano Ferrian (původně z PSYCHOFAGIST) postupně obklopil novou sestavou a posunul do trochu jiné formy.
Dá se říct, že co se týče března 2024, byl náš redakční tým plodný. Takže to hlavní a podstatné dostalo své samostatné recenze...
Po Dalasově nadílce pojmenované "hard / heavy / hair" bych možná měl tento článek nadepsat jako "prog / hard / stoner", ale budu pokračovat v tradici názvů článků z minulého roku ALBOVÁ NADÍLKA - Retro blok 2023 a ALBOVÁ NADÍLKA - Retro blok 2023 podruhé.
Při hodnocení předchozího alba "Resident Human" Finů WHEEL jsem se oháněl jmény jako TOOL nebo PORCUPINE TREE. A přestože se vyjmenované vlivy dají najít i na aktuální desce "Charismatic Leaders"...
Jako posluchač zažívám při prvním setkání s novými deskami mnoho překvapivých momentů. Často bohužel musím s chladným pokrčením ramen nebo nechápavým zakroucením hlavy skousnout zklamání a jít dál.
I mnohé únorové počiny těch hlavních jmen dostaly samostatné recenze, ať už to byli zasloužilí BORKNAGAR, neméně trvanliví DARKEST HOUR či prog rockoví melancholici THE PINEAPPLE THIEF.
Po dlouhých 17 letech vydávají němečtí progresivci nové album. A začátek je vskutku skvostný. Pravda, postupem času se úvodní euforie a nadšení přece jen trochu rozmělní, nic to ovšem nemění na faktu, že tohle bude hodně příjemné a svěží album.
Americký retro hevík, který se svou razantní přímočarostí vrací k prvnímu období Maidnů. Rytmika částečně vychází i z domácí thrashové scény, ale jak začnou kvílet kytary, koukají z toho Harrisovci. Za mě dobrý, přepošlu to Dalasovi k posouzení.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.