TOMORROW'S RAIN - Ovdan
Tito Izraelci dlouho pobývali značně skryti v šeru undergroundu, ať už to bylo v letech 2002 až 2011 ještě pod jménem MOONSKIN...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Belgie a slušný metal je spojení, které je možno použít bez uzardění s vědomím, že snad každý fanoušek daného stylu nějakou tu dobrou belgickou partu zná.
Leden 2024 byl na našich stránkách hodně zmapován v samostatných recenzích. Dominovali například noví MADDER MORTEM...
Začátek roku 2024 se v deathmetalovém ranku blýskl hned několika výbornými deskami. Kromě vydařeného dalšího alba Francouzů EXOCRINE a možná až překvapivě slušně fungujícího old school legendy MASTER mě oslovil hlavně tento počin oregonských VITRIOL...
Ještě první prosincový den to vypadalo, že poslední měsíc roku 2023 bude netypicky hodně bohatý na slušné nahrávky.
Oproti bohatým měsícům září a říjen 2023 byl listopad trochu chudší. Často jsem listopadové desky rychle odkládal s konstatováním...
Svět se mění a nezastavitelný proud času ukrajuje vteřinu po vteřině z každé naší snahy zanechat po sobě něco hmatatelného.
Říjen 2023 sice nebyl tak napěchovaný kvalitními deskami jako září, přesto i tento měsíc vnímám jako slušné hudební hody.
Po dlouhých 17 letech vydávají němečtí progresivci nové album. A začátek je vskutku skvostný. Pravda, postupem času se úvodní euforie a nadšení přece jen trochu rozmělní, nic to ovšem nemění na faktu, že tohle bude hodně příjemné a svěží album.
Americký retro hevík, který se svou razantní přímočarostí vrací k prvnímu období Maidnů. Rytmika částečně vychází i z domácí thrashové scény, ale jak začnou kvílet kytary, koukají z toho Harrisovci. Za mě dobrý, přepošlu to Dalasovi k posouzení.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.