APOTHEUS - Ergo Atlas
Ještě při minulé desce "The Far Star" jsem si jen tak povzdychl, jak divně Portugalci APOTHEUS deformují styl starších AMORPHIS.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Říjen 2023 byl celkem bohatý na skupiny drhnoucí do jisté míry hudbu ve stylu starého doom metalu. Ve stejný den jako "Your Sunset | My Sunrise" Němců DÉCEMBRE NOIR vyšla například i bezejmenná deska Řeků ON THORNS I LAY nebo již o týden dříve album "The Cancer Pledge" Švédů OCTOBER TIDE.
Další porce zářijových desek měla původně obsahovat i desku "The Harmony Codex" Stevena Wilsona, ale ta nakonec skončila se samostatnou recenzí.
Září 2023 bylo i oproti celkem silnému srpnu opravdu výživné. Značnou část těch významnějších alb se podařilo pokrýt recenzemi...
Po poněkud slabším červenci přišel mnohem výživnější srpen. S novou energií, načerpanou během BRUTAL ASSAULT 2023...
Dvě alba vydaná v jeden den, obě stylově příbuzná, přesto i slyšitelně odlišná. Jedna legenda ze starých časů...
Po dlouhých 17 letech vydávají němečtí progresivci nové album. A začátek je vskutku skvostný. Pravda, postupem času se úvodní euforie a nadšení přece jen trochu rozmělní, nic to ovšem nemění na faktu, že tohle bude hodně příjemné a svěží album.
Americký retro hevík, který se svou razantní přímočarostí vrací k prvnímu období Maidnů. Rytmika částečně vychází i z domácí thrashové scény, ale jak začnou kvílet kytary, koukají z toho Harrisovci. Za mě dobrý, přepošlu to Dalasovi k posouzení.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.