Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Asi tak jak stárnu, vracím se občas v čase a s oblibou si oživím nějaké ty klasické desky svého mládí.
Červenec 2023 nebyl naplněn velkou sbírkou silných počinů, obzvláště známější jména se v tomto období neozvala.
Jsou skupiny, které vtrhnou na hudební scénu a okamžitě kolem sebe rozvíří prach. Ale pak jsou bandy, jejichž začátky příliš neoslní.
Šílená kreativita může mít mnoho podob. A jedna z nich se evidentně jmenuje EIGENSTATE ZERO, nebo přesněji Christian Ludvigsson.
V červnu 2023 se toho vyrojilo nějak hodně. V pestrém průřezu mnoha stylů by se z toho snad až zatočila hlava, takže bylo trochu obtížné vybrat jen těch několik počinů...
Jako blesk z čistého nebe se mi do sluchátek zatoulala deska pro mě doposud neznámé party z Bostonu a od prvotního překvapení nadělila opravdu příjemné chvíle poslechu.
Po debutu částečně tak trochu stylizovaném do nevýrazných variací QUEENSRŸCHE se Dánové ANUBIS GATE vypracovali a minimálně od desky "Andromeda Unchained" ukazuje tahle poněkud přehlížená skupina svou šikovnost.
Dokázat si splnit svůj dětský sen je záležitost hodně příjemná. Snad každý se o to pokouší a většinou alespoň nějaký z těch menších snů se každému z nás podaří uskutečnit.
Květen 2023 se u mě nesl v duchu nadšení z alba "The Iconoclast" Švýcarů HEROD a výborného počinu "Terrasite" od CATTLE DECAPITATION.
Období počínající na albu "Precambrian" a plně propuknuvší na následných "Heliocentric" a "Anthropocentric"...
Někde hluboko v podvědomí každého posluchače jsou schovány principy, podle kterých si zaškatulkovává slyšenou hudební produkci.
Teď se připravte na to, že v recenzi nového alba Švýcarů HEROD se budu ohánět velkými jmény. Tahle charismatická parta si to totiž rozhodně zaslouží.
V dubnu 2023 asi nejvíce upoutala svou další, co se týče délky, již tradičně předimenzovanou deskou "72 Seasons" slavná METALLICA...
Již minulá alba londýnských BLACK ORCHID EMPIRE představovala hodně zajímavý mix rockové divokosti (na předchozím "Semaphore" s až djentovou příchutí) a melodické hitovosti...
Po dlouhých 17 letech vydávají němečtí progresivci nové album. A začátek je vskutku skvostný. Pravda, postupem času se úvodní euforie a nadšení přece jen trochu rozmělní, nic to ovšem nemění na faktu, že tohle bude hodně příjemné a svěží album.
Americký retro hevík, který se svou razantní přímočarostí vrací k prvnímu období Maidnů. Rytmika částečně vychází i z domácí thrashové scény, ale jak začnou kvílet kytary, koukají z toho Harrisovci. Za mě dobrý, přepošlu to Dalasovi k posouzení.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.
