Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CULT OF LUNA opět ve skvělé formě a opět držící se svého kopyta. Pokud se ozývaly hlasy prorokující jakousi stylovou změnu...
Orientální folk metal už si zažil vrcholy i útlumy, přesto je díky svým specifikům stylem, který dokáže nabízet zajímavý zážitek.
Hudba jako zvukový prostředek přenosu emocí může nabývat mnoha podob, od primárního a čistého výtrysku euforie až po dusivou depresivní podobu dokumentující lidská utrpení.
Vše je v neustálém pohybu a jak se říká, změna je život. Spoléhat se na nějaké jistoty je v současném světě čím dál těžší a mnohdy to přináší starosti a nutnost měnit vlastní návyky.
CELESTE, parta z Lyonu, jako by už od svých začátků nechtěla patřit do žádného vyhraněného stylového kotce. A i když se u jejich děl často objevovala nálepka černého kovu...
Terry Syrek je jako kytarista osobností možná méně známou než jména jako Steve Vai nebo Joe Satriani, přesto je ve svých instrumentálních dovednostech personou stejně schopnou a uznávanou.
Výjimečnost a určitá raritnost desky „The End Of All Things“ od CROWN mě donutila vrátit se po delším čase k rozepsané recenzi a podělit se o dojmy z jednoho pro mne z nejlepších alb roku 2021.
Vždy čas od času si říkám, že jako odkojenec heavy metalu osmdesátých let bych měl občas najít spokojenost z nějakého heavy alba a protrhnout postupný přerod vkusu...
Má velká očekávání vyvolal již na začátku roku singl skladby "Domino" coby předzvěst páté desky kalifornských HAIL THE SUN.
Za záštitou velkých jmen producentů Mike Frasera (AC/DC, METALLICA atd.) a David Bottrila (Peter Gabriel, KING CRIMSON, TOOL, SOEN atd.
Kromě nepřehlédnutelných alb GOD IS AN ASTRONAUT, GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR a MOGWAI byl začátek roku 2021 bohatý i na mnoho jiných zajímavých post rockových alb.
Debut Finů WHEEL mi svého času unikl. Ale při pohledu zpět je jasné, že „Moving Backwards“ bylo album dávající najevo slušný potenciál.
Nějakou dobu trvalo americkým ERRA, než pochopili, že snažit se dělat dvě věci najednou bez dostatečné koordinace a především kooperace daných oblastí...
Nevím kolik je skupin, které si jako své moto a směřování zvolily evoluci. Některé mají hned od začátku jasno...
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
