THE PINEAPPLE THIEF - Dissolution
Když se k PINEAPPLE THIEF přidal bubeník Gavin Harrison (poprvé 2016 na albu „Your Wilderness“), známý z PORCUPINE TREE a KING CRIMSON...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stereotyp jako otupující a odrazující součást post-rockové scény je daň, kterou platí tento styl za svou někdejší popularitu. Víc psů víc štěká, ale o to horší je v tom štěkotu najít vrčení jednoho konkrétního vořecha.
EARTHSHIP – celkem zajímavý název pro undegroundovou skupinu. Jenže, stačí se podívat, kdo za ní stojí, a hned se slovo undeground propadne do země. Za „Exit Eden“ je totiž zodpovědný původní bubeník THE OCEAN Jan Oberg a také samotný Robin Staps.
Když v roce 2005 vydali BETWEEN THE BURIED AND ME svoji desku „Alaska“, na které do té doby neslýchaným způsobem zkombinovali různé styly, stali se středem pozornosti na metalové scéně.
Pokud ještě nejste přesyceni všemožnými post odnožemi hudby a stále vás neomrzelo nekonečné omílání inspirací ISIS, MONO, PELICAN a dalších zasloužilých skupin...
Antonín Procházka, herec, scénárista a režisér, občasně označovaný jako plzeňský Molière, je typickým příkladem umělce, který díky svému specifickému hereckému projevu nikdy příliš nezářil z pláten kin nebo televizních obrazovek.
Není to až takové bahno, jak bych čekal. Přehnaně uhlazenou produkci ale také nečekejte. Brutální death metal tradičnějšího ražení nabídne však dostatek záchytných bodů pro setrvání ve společnosti této nahrávky a vlastně k tomu pomáhá i ten "čistý" zvuk.
Jerry Cantrell stárne. Z jeho hudby je to cítit. Energii a drive se často snaží nahradit nonšalancí a ladností. Nemusí to být na škodu, jen je třeba přijmout fakt, že zde už to prostě není grunge. Z toho zbyly jen typické vokální manýry. A i to jen občas.
Instrumentální psychedelic postrock, místy s veselejší funky atmosférou, ale též brousící i temné nervní polohy. Je to jako procházka nočním městem, kde na hlavní třídě bují bezstarostný karneval, zatímco v postranních uličkách číhají krvelační trollové.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.