Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tieň povstal a odniekiaľ sa vynorila nová hudobná formácia, ktorej jadro tvoria dve osoby Allen B. Konstanz a Ulf Theodor Schwadorf...To druhé meno by mohlo byť povedomejšie v súvislosti s pochovanými emóciami EMPYRIUM.
SUSPERIA sa už svojim debutom do značnej miery vyčlenila z blackového prúdu, kam by bolo ľahké kapelu zaradiť na základe mien pôsobiacich v zostave. „Vindication“ len potvrdil smerovanie k agresívnemu a inštrumentálne výborne zvládnutému metalu a tak bol „Unlimited“ očakávaný počin a môžem hneď povedať...
Takže 13tka v názve metalového festivalu v zašlej metropoli východného Slovenska mi nepriniesla šťastie. Ak sa budete pýtať prečo, tak preto, lebo tento report píšem už po štvrtykrát a dúfam...
NOSTRUM už svojou prvotinou „Lines“ ukázali, že majú hudobne vysoký potenciál zaujať nielen lokálne publikum, ale dokázať sa presadiť aj v širšom meradle.
Zaškatuľkovanie nejakej kapely do blackmetalovej odnože hudby dnes častokrát vzbudzuje na tvárach minimálne úsmev. Aspoň ja mám taký pocit...KEEP OF KALESSIN boli pre mňa neznámou...
Po dlhej odmlke, kedy sa už zdalo, že Košická kovová scéna leží 6 stôp pod zemou svitla nová nádej v podobe ďalšieho, už 12teho ročníka zabehaných „Without Shame“ festivalov.
Otvorte brány pekla! Vojská satana do zbrane! Mŕtvi povstanú z hrobov, aby zničili život...satanove kopyto vyryje hlboké brázdy do tváre trápenej zeme...
KHOLD ma už v mysli dosť dlho obťažovali, keďže som dosť často narážal na množstvo chvály na týchto severanov, či už v recenziách, alebo rozhovoroch. Obdobne pochvalné a nadšené ohlasy sa ku mne dostali aj za nanovší počin „Morke Gravers“ a tak som sa rozhodol to skúsiť a svoje dojmy ďať aj do digitálnej formy.
Raj Temnoty Večnej, tak sa zove nový a vlastne aj debutový materiál, brnenskej kapelky TORMENT. Inu TORMENT zdá sa kujú čierny kov a tak sa pozrime bližšie...
Začnem úplne obligátne...po dlhej odmlke tu máme ďalší album od, na Slovensku veľmi známeho zoskupenia, DEPRESY. Všetky očakávania a nádeje vkladané do kapely boli naplnené a hneď poviem...
Vždy keď som videl WAYD figurovať na zozname kapiel koncertu, ktorého som sa účastnil, vždy som mohol očakávať kvalitný hudobný zážitok a vždy boli moje očakávania prinajmenšom splnené.
Prekladať názov ROOT je rovnako zbytočné ako týchto služobne starých harcovníkov nejako obšírne predstavovať. Tak sa obmedzím len na strohé konštatovanie...
Po relatívne dlhom čase, ktorý uplynul od vydania "Incipit Satan" prichádza ďalšia ozvena zla zo severu od pekelníkov GORGOROTH. Tí si veľa priaznivcov získali hlavne vydaním (kultového?
Nevesta len tak nezomrie a tí, ktorí si ju vzali ešte nebudú smútiť nad jej pohrebom, ale vítať ju opäť vo svojich srdciach...Majstri melanchólie opäť prichádzajú a znova dokazujú...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
