DEAFHEAVEN - Ordinary Corrupt Human Love
K predchádzajúcemu albumu „New Bermuda“ som mal výhrady a skôr sa mi zdalo, že to s DEAFHEAVEN ide z kopca, sťaby jednou z dlhej rady obetí vlastného úspechu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
K PRIMORDIAL ma dostal vynikajúci koncert v Košickom Collosseu, ktorý incidoval s vydaním ich aktuálneho albumu. Kapela sa na svojej hudobnej ceste vypracovala vo veľmi osobitý zjav na čele s charizmatickým frotmanom s uhrančivým vokálnym prejavom.
Ešte pred pár rokmi by po nejakom tom polroku nebol album ani recenzia na neho neaktuálna. Dostupnosť a množstvo hudby distribuované cez rýchle internetové kanály to recenzentom robia v tomto smere ťažké.
Vydanie tretieho albumu „Lykaia“ sa SOEN rozhodli podporiť geograficky slušným turné po Európe. To, že nevynechali Košice bude iste aj zásluhou vydareného koncertu...
To, že k nám do Košíc v prvý decembrový deň naozaj zavítali CRIPPLED BLACK PHOENIX, ktorí sa vrámci svojho aktuálneho turné koncentrujú na onakvejšie metropoly...
Uplynulo takmer päť rokov od pamätného vystúpenia BLUE EFFECT spolu s ďalšími dvoma legendami Československej progresívnej scény.
Blackmetalová škatuľka explodovala do mohutného rozptylu štýlov už pred nejakou tou dekádou. Udržať si v tejto zmeti originálnu tvár a vytvoriť si vlastnú cestu bez opakovania minulosti sa podarilo len nemnohým.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.