CRADLE OF FILTH - Darkly, Darkly, Venus Aversa
Dani svoju cirkusovú káru ťahá neomylne ďalej už pekných pár rokov, bez ohľadu na rozporuplné reakcie publika. V tomto ohľade je dobré to, že k doske...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Realita aktuálneho zloženia LIMBONIC ART je taká, že ju tvorí len jeden člen a to Vidar „Daemon“ Jensen. V tento fakt vyústili nezhody v smerovaní kapely medzi jej dlhoročnými dvoma členmi a tak je „Phantasmagoria“ realizáciou predstáv len jedného z nich.
Reinkarnovaní ABIGOR ako záhadné trio A.R, P.K., T.T. robia na svojej novej hudobnej ceste ďalší logický krok. „Fractal Posession“ úspešne rekapituloval záver diania minulej dekády v blackmetale a už názov novej nahrávky naznačuje...
DEPRESY, zabalení v štýlovom pentagonickom digipaku, prichádzajú s novinkou po rovnako štýlových šiestich rokoch ticha. Kapela má vybudované stabilné meno a tak má „Morph“ možnosť bez problémov rozvíriť stojatú hladinu slovenského hudobného podsvetia v akomkoľvek smere.
Geniálny ťah presunúť „Winter Assault Tour“ z avizovaných Košíc do Spišskej Novej Vsi v konečnom dôsledku okrem negatív pre organizátorov (a kapely) pre nás návštevníkov priniesol aj pozitíva.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.