THE VISION BLEAK - The Wolves Go Hunt Their Prey
Hororový cirkus Konstanza a Schwadorfa nemôže sklamať z jedného dôvodu. THE VISION BLEAK je kapela s jasne vyprofilovanou víziou, pri ktorej je zrejmé...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
5 rokov kómy, reunion, nový album a kozmetická (?) zmena v názve. Gréci sú späť na scéne koncertne, no hlavne s neočakávaným materiálom. „Sumerian Daemons“ vykreslil kapelu ako sympatickú a svojskú entitu...
Ďalším výraznejším extrémnym headlinerom, ktorý nedávno navštívil Košice, sa stali legendárni VADER oslavujúci svoje úctyhodné výročie s poradovým číslom 25.
BLUT AUS NORD prešli dlhou cestou transformácie svojich hudobných i ďalších vízií do podoby, aká im zabezpečila výsadné postavenie na scéne. S postavením však prichádzajú i nemalé očakávania a najmä v prípade kapiel prinášajúcich originálne kreácie môžu byť tieto očakávania deštruktívne...
Fero Griglák hovorí, že FERMATA je v súčasnosti vo svojej životnej forme a intenzita koncertných vystúpení tejto legendárnej kapely mu dáva za pravdu.
Presviedčať niekoho o tom, že z Francúzska vzišlo už pár viac než dobrých blackmetalových nahrávok myslím nie je potrebné. To, že za zaujímavým názvom pre mňa neznámej obskúrnej partičky DEATHSPELL OMEGA sa skrýva vcelku zaujímavý materiál ma v tomto kontexte veľmi neprekvapilo.
Rozhovor s frontmanom NAPALM DEATH som mal možnosť zrealizovať v neskorých nočných hodinách po pekelnom košickom koncerte (viď report). Aj napriek pokročilému času a podanému výkonu sa Barney zdal byť úplne v pohode a podal na moje otázky vcelku zaujímavé odpovede.
V Košiciach už nejaký ten rok od posledného poriadneho (zdôrazňujem) metalového koncertu uplynul. O to lepšou nápravou malo byť vystúpenie pre mnohých legendárnych NAPALM DEATH s nejakým tým „supportom“ v priestoroch dostupného ICCT.
Americkí EVOKEN sú už dlhoročnou ikonou extrémnej odnože doomového žánru. Svoj status si upevnili vydaním vysoko hodnoteného „Antithesis Of Light“ a po menších turbulenciách v zostave a zmene vydavateľa má kapela s novým materiálom určite nemalé ambície.
Vojna – jej podstata zostáva tisícročia nemenná, na druhej strane, vojnové prostriedky prinášajúce smrť a utrpenie prechádzajú búrlivým vývojom. Práve dosiahnutý stupeň mechanizácie zabíjania vo svetových vojnách je motívom albumu z dielne Marca Kehrena.
Stačí aj letmo zhliadnuť správy na to, aby človek pochopil, že na epicky znejúcom názve novinky osobitej dvojky ANAAL NATHRAKH, požičanom od samotného Shakespeara (a za ktorý by sa ani BAL-SAGOTH nemuseli hanbiť)...
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.