EVOKEN - Antithesis Of Light
Depresii a smútku sa zapredalo veľa hudobných zoskupení, len málo z nich však dokáže vyznieť natoľko presvedčivo, aby nevyvolávali na tvári, namiesto pocitov definujúcich žáner doom metal...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
INFERNAL WAR produkujú našľapaný „pure black“ vrátane niektorých póz, ktoré k nemu patria. Komu by tento fakt mohol ublížiť, ten nech láskavo odignoruje ďalšiu kapelu počmáraných šaškov produkujúcich nepočúvateľný odpad.
Poľsko sa v kovovom žárni preslávilo hlavne svojou deathmetalovou produkciou. DIES IRAE má už len na základe zostavy (re)prezentovať to najlepšie, čo poľská scéna mohla a môže ponúknuť na poli melodického deathu.
Horror/black... do tejto pozície sa MORGUL dostal(i) už pred rokmi vydaním temer dokonalého drsného hororového sountracku „The Horror Grandeur“. Po ňom nasledoval mierne experimentálnejší „The Sketch Of A Supposed Murderer“ a po ňom .
Jediné miesto v Košiciach, kde sa konali metalové koncerty, Butterfly Club, sa presťahoval do nových priestorov. Táto skutočnosť prinášala očakávania...
Pri prvom pohľade na nadpis recenzie upúta meno „Karl Sanders“, ktoré evokuje skôr brutálny spolok „egyptológov“ – NILE. Dosť ostrý kontrast k tomuto faktu vytvára titul albumu „Saurian Meditation“...
21 nie je jubilejné číslo a teda nie je ničím výnimočné. Čo nám však hovorí, je to, že tradícia koncertov "Without Shame" je už pekne dlhá. Zostava 21-tky ponúkala štyri kapely...
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.