HYPNÖS - Rabble Manifesto
Do tretice všetko dobré, i tak by sa dala charakterizovať posledná nahrávka u nás vcelku známych HYPNÖS. Zrejme sa nevyskytne recenzia, kde by sa nespomenulo Brunove bývalé pôsobisko KRABATHOR.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
INFERNAL WAR produkujú našľapaný „pure black“ vrátane niektorých póz, ktoré k nemu patria. Komu by tento fakt mohol ublížiť, ten nech láskavo odignoruje ďalšiu kapelu počmáraných šaškov produkujúcich nepočúvateľný odpad.
Poľsko sa v kovovom žárni preslávilo hlavne svojou deathmetalovou produkciou. DIES IRAE má už len na základe zostavy (re)prezentovať to najlepšie, čo poľská scéna mohla a môže ponúknuť na poli melodického deathu.
Horror/black... do tejto pozície sa MORGUL dostal(i) už pred rokmi vydaním temer dokonalého drsného hororového sountracku „The Horror Grandeur“. Po ňom nasledoval mierne experimentálnejší „The Sketch Of A Supposed Murderer“ a po ňom .
Jediné miesto v Košiciach, kde sa konali metalové koncerty, Butterfly Club, sa presťahoval do nových priestorov. Táto skutočnosť prinášala očakávania...
Pri prvom pohľade na nadpis recenzie upúta meno „Karl Sanders“, ktoré evokuje skôr brutálny spolok „egyptológov“ – NILE. Dosť ostrý kontrast k tomuto faktu vytvára titul albumu „Saurian Meditation“...
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.