BATHORY - Twilight Of The Gods
Názory Friedricha Nietzscheho mohou mít na jednotlivé osoby různý vliv. Jakým způsobem je pochopil Hitler, to víme všichni, ale u Quorthona to mělo veskrze pozitivní výsledek...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
I když se na „Blood Fire Death“ BATHORY částečně vymanili z temné satanské atmosféry předchozích alb a začali koketovat s nordickou mytologií, bylo album „Hammerheart“ pro všechny kované „blackery“ pořádně studenou sprchou.
V knize „Akce Heydrich“ se její autor snaží nahlížet různými pohledy na operaci Anthropoid, která hrála důležitou roli při uspořádání poválečné Evropy a s ním souvisejícího vnímání Československa vítěznými mocnostmi.
Němečtí HELLOWEEN jsou většinou posluchačské veřejnosti dodnes vnímáni jako typický příklad vyměklé speedmetalové skupiny s uječeným zpěvákem. Tato image se s nimi táhne od vydání přelomových „Keeperů“ a dodnes se setkávám s tím...
Po úspěšném dobytí ztracených pozic na evropské heavymetalové scéně deskou „Master Of The Rings“ potřebovali němečtí HELLOWEEN jakési potvrzení toho, že jejich návrat na výsluní není žádná krátkodobá záležitost...
Tvůrci, kteří připravovali filmová ztvárnění ságy o Harry Potterovi, měli postupem času čím dál tím větší práci s tím, co nejlépe se popasovat se vzrůstajícím grafomanským sklonem autorky předlohy a s ním související rozpínavostí světa kolem brýlatého studenta kouzel.
Pověstné „posunutí jinam“ nemusí pro hudební skupiny dopadnout vždy dobře. Pokud jsou jejich fanoušci určitým způsobem omezení a nechápou, nebo dokonce ignorují umělecký vývoj a směřování hudebníků...
Jako každý rok, tak i na letošní jaro naplánovala redakce Metalopolis další ročník populárně-metalového fotbalového turnaje s názvem Análek fotbálek. Smutnou pravdou sice je...
Pětičlennou čtyřprstou rodinku z imaginárního Springfieldu určitě nemá cenu nějak blíž představovat. Za téměř dvacetiletou existenci se tito „žluťáci“ stali celosvětově bezkonkurenčně nejpopulárnějším animovaným seriálem a vzhledem k neopadajícímu zájmu ze strany diváků bylo přirozeným vyústěním této popularity natočení celovečerního filmu se Simpsonovými v hlavní roli.
Zatímco každý z kvarteta předcházejících dílů série o mladém čaroději fungoval dobře jako samostatný celek (jak v knižní, tak i filmové podobě) a vždy byla zápletka každé části dotažena až do konce...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.