FREEDOM CALL - Dimensions
První jarní sluníčko, první oteplení a další deska FREEDOM CALL (dále jen FC) je zde. Nevím jestli je to náhoda, nebo záměr, nicméně tuto věc jsem vypozoroval již u předcházejích dvou alb.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Že se THRESHOLD nadobro vzdalují progresivním a art-rockovým vodám, to už bylo zřejmé na jejich minulém albu „Subsurface“ a novinka „Dead Reckoning“ na tento kurs plynule navazuje.
Že jsou THERION skvělým dovozním artiklem, to se potvrdilo již ve chvíli, kdy za krátký čas po odstartování prodeje vstupenek na jejich koncert v rámci evropské šňůry s GRAVE DIGGER a SABATON...
Na evropské metalové scéně zřejmě není většího workoholika, než jakým je zakladatel a leader švédských THERION Christopher Johnsson. V posledních letech si na sebe nabaloval čím dál tím víc povinností a kromě koncertování se dvěma kapelami (mimo THERION se donedávna angažoval ještě v projektu DEMONOID...
Po dvou „ne-přátelských“ zápasech mezi týmy Metalopolis a Marastjakcyp se pořadatelům těchto střetnutí vnukla myšlenka uspořádat turnaj, kde by své fotbalové schopnosti a kvality porovnalo více týmů metalového UG...
O svezení na vlně popularity melodického „moderního“ metálku se pokoušejí němečtí PERZONAL WAR. Podle image jsem je původně tipoval spíš na takové ty klasické „hopsálky“...
Na přelom listopadu 2005 se česká fotbalová veřejnost mohla těšit na dva nejočekávanější zápasy roku. Většina takových těch povrchních fandů byla zvědava na barážový duel naší reprezentace s Norskem...
Po demu „Demonic“ (vím, že to takhle vedle sebe vypadá divně, ale jiné označení pro demo neznám) a účasti na loňském ročníku Noci plné hvězd v Třinci nám (relativně) mladá kapela CARPATIA představuje své první regulérní CD s názvem „Infant Brutality“.
Brutal Assault není jen o hudbě, chlastu a válení se v kelímcích. Je to také složitá práce při přípravách a následném zajištění plynulého chodu celého festivalu ze strany pořadatelů.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!