HATTRICK - Promo 2004
Fotbal je v našich krajích zdaleka nejpopulárnější sport, a tak není divu, že při takových akcích jako je právě probíhající Mistrovství Evropy ustupují do pozadí i takové věci jako je pád vlády...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po několika personálních rošádách se v roce 2003 sestava RITES OF UNDEATH (dále jen ROU - pozn.aut.) konečně ustálila, a tak nic nebránilo tomu, aby se po půlroce pilného zkoušení kapela přihlásila s první demonahrávkou.
Přiznám se, že o kapele Nemesis jsem se poprvé dozvěděl až při obdržení CD určeného k recenzi. Do té doby jsem z tuzemských speedmetalových skupin zaregistroval pouze SALAMANDRU a jestli jsou i nějaké další...
Při pohledu na obal z dílny známého humoristy Ivana Křemečka a zběžném mrknutí na názvy písniček (O hloupém Honzovi rules…) mě jímala hrůza a pokoušely se o mě závratě při představě poslechu tancovačkových cajdáků a intelektuálních perel typu „máme motorku...
Manni Schmidt byl kytaristou německých power-metalistů Rage během jejich (alespoň pro mne) nejlepšího období mezi alby Perfect Man a The Missing Link.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.