NEUROSIS, AMENRA, UFOMAMMUT - Viedeň, Arena - 19. júla 2011
NEUROSIS sa vo východnej Európe nevyskytujú príliš často. S výnimkou sólových a bočných projektov je zablúdenie kompletnej zostavy do týchto končin vždy tak trochu udalosťou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
NEUROSIS sa vo východnej Európe nevyskytujú príliš často. S výnimkou sólových a bočných projektov je zablúdenie kompletnej zostavy do týchto končin vždy tak trochu udalosťou.
Hype. Asi len ním možno vysvetliť pravidelnú vlnu záujmu, ktorá sa dvihne pri zmienke o každom novom albume dorsetskej legendy napriek tomu, že od čias žánrových klasík „Come My Fanatics.
„Pustiť si doma záznam nie je ako byť priamo na koncerte. Necítiš teplo, necítiš pot, necítiš napätie, necítiš krv...“, nám nedávno povedal v rozhovore Steve Von Till na margo vizuálnych koncertných záznamov...
Keď po vydaní atmosférického míľnika „Brave Murder Day“ vyškrtla KATATONIA zo svojho repertoáru okrem atmosféry všetky väzby na doomové začiatky, slúžil projekt OCTOBER TIDE aj ako náplasť pre fanúšikov sklamaných novým smerovaním skupiny.
Posledné tri počiny AMORPHIS predstavujú prijateľný kompromis medzi typickou sériovou výrobou pod hlavičkou Nuclear Blast a kozmetickým vylepšovaním prejavu...
Death metal ako pôvodne okrajový a extrémny štýl sa začiatkom deväťdesiatych rokov stáva fenoménom dominujúcim metalovému mainstreamu a rozrastajúcim sa do nespočetného množstva scén a odnoží.
Fenomén rozpustenia tvorivého potenciálu medzi množstvo kolaborácii, projektov a minialbumov akoby v posledných rokoch zasiahol aj mimoriadne aktívneho a všestranného Justina Broadricka.
Niekdajšie írske hviezdy THERAPY? oslávili nedávno neuveriteľných dvadsať rokov existencie, poznačenej niekdajšou slávou a následným strmým pádom, vskutku štýlovo.
Ďalší z tohtoročnej rady hviezdnych projektov uzrel svetlo sveta za výrazne menších očakávaní, než tomu bolo v prípade dlho avizovaného debutu superskupiny SHRINEBUILDER.
Tak, a je to tu. Okolo deviateho albumu niekdajších grungeových hviezd sa toho popísalo (na pomery kapely roky zámerne sa vyhýbajúcej výraznejšiemu záujmu médií) neobvykle veľa a očakávania...
Viedenská Arena sa po úpadku kedysi dramaturgicky zaujímavého klubu Szene stala miestom konania takmer všetkých zaujímavejších klubových koncertov (pravda...
Post rocková škatuľka sa v posledných rokoch akoby vyprázdnila a jednotliví interpreti skôr súťažili vo vymýšľaní čo najdlhších názvov, než v inovácii často banálneho sentimentálneho brnkania s predvídateľnou a donekonečna opakovanou zápletkou.
Počiatkom deväťdesiatych rokoch sme boli svedkami nebývalých turbulencií v hudobnom priemysle. S nástupom grunge, ktorý so sebou na svetlo reflektorov vytiahol takpovediac celú alternatívnu scénu...
Časy, keď to najlepšie z doom metalu predstavovala trojica PARADISE LOST, ANATHEMA a MY DYING BRIDE, ktorých okrúhly desiaty kotúč nedávno uzrel svetlo sveta...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.