NEUROSIS, AMENRA, UFOMAMMUT - Viedeň, Arena - 19. júla 2011
NEUROSIS sa vo východnej Európe nevyskytujú príliš často. S výnimkou sólových a bočných projektov je zablúdenie kompletnej zostavy do týchto končin vždy tak trochu udalosťou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
NEUROSIS sa vo východnej Európe nevyskytujú príliš často. S výnimkou sólových a bočných projektov je zablúdenie kompletnej zostavy do týchto končin vždy tak trochu udalosťou.
Hype. Asi len ním možno vysvetliť pravidelnú vlnu záujmu, ktorá sa dvihne pri zmienke o každom novom albume dorsetskej legendy napriek tomu, že od čias žánrových klasík „Come My Fanatics.
„Pustiť si doma záznam nie je ako byť priamo na koncerte. Necítiš teplo, necítiš pot, necítiš napätie, necítiš krv...“, nám nedávno povedal v rozhovore Steve Von Till na margo vizuálnych koncertných záznamov...
Keď po vydaní atmosférického míľnika „Brave Murder Day“ vyškrtla KATATONIA zo svojho repertoáru okrem atmosféry všetky väzby na doomové začiatky, slúžil projekt OCTOBER TIDE aj ako náplasť pre fanúšikov sklamaných novým smerovaním skupiny.
Posledné tri počiny AMORPHIS predstavujú prijateľný kompromis medzi typickou sériovou výrobou pod hlavičkou Nuclear Blast a kozmetickým vylepšovaním prejavu...
Death metal ako pôvodne okrajový a extrémny štýl sa začiatkom deväťdesiatych rokov stáva fenoménom dominujúcim metalovému mainstreamu a rozrastajúcim sa do nespočetného množstva scén a odnoží.
Fenomén rozpustenia tvorivého potenciálu medzi množstvo kolaborácii, projektov a minialbumov akoby v posledných rokoch zasiahol aj mimoriadne aktívneho a všestranného Justina Broadricka.
Niekdajšie írske hviezdy THERAPY? oslávili nedávno neuveriteľných dvadsať rokov existencie, poznačenej niekdajšou slávou a následným strmým pádom, vskutku štýlovo.
Ďalší z tohtoročnej rady hviezdnych projektov uzrel svetlo sveta za výrazne menších očakávaní, než tomu bolo v prípade dlho avizovaného debutu superskupiny SHRINEBUILDER.
Tak, a je to tu. Okolo deviateho albumu niekdajších grungeových hviezd sa toho popísalo (na pomery kapely roky zámerne sa vyhýbajúcej výraznejšiemu záujmu médií) neobvykle veľa a očakávania...
Viedenská Arena sa po úpadku kedysi dramaturgicky zaujímavého klubu Szene stala miestom konania takmer všetkých zaujímavejších klubových koncertov (pravda...
Post rocková škatuľka sa v posledných rokoch akoby vyprázdnila a jednotliví interpreti skôr súťažili vo vymýšľaní čo najdlhších názvov, než v inovácii často banálneho sentimentálneho brnkania s predvídateľnou a donekonečna opakovanou zápletkou.
Počiatkom deväťdesiatych rokoch sme boli svedkami nebývalých turbulencií v hudobnom priemysle. S nástupom grunge, ktorý so sebou na svetlo reflektorov vytiahol takpovediac celú alternatívnu scénu...
Časy, keď to najlepšie z doom metalu predstavovala trojica PARADISE LOST, ANATHEMA a MY DYING BRIDE, ktorých okrúhly desiaty kotúč nedávno uzrel svetlo sveta...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.