CALLISTO, GODSENTUS - Viedeň, Arena - 24. februára 2007
Po niečo vyše týždni od uši devastujúceho koncertu Švédov CULT OF LUNA sa vraciame na miesto činu, do priestorov viedenskej Areny. Dramaturgia koncertu dostala pár dní predtým zásah...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po niečo vyše týždni od uši devastujúceho koncertu Švédov CULT OF LUNA sa vraciame na miesto činu, do priestorov viedenskej Areny. Dramaturgia koncertu dostala pár dní predtým zásah...
Švédsko je už pekných pár rokov na poli tvrdšej hudby rovnocenným súperom zámoriu či britským ostrovom. Čo sa týka súčasného diania, je formácia CULT OF LUNA európskym žánrovým ekvivalentom úspešných Američanov ISIS...
PRIMUS sa ani po návrate kmeňového člena, bubeníka Tima Herba Alexandera, nedarí vydať nový album, za to už odvtedy stihli vydať tri DVD (nedávno aj kompiláciu hitov – elegantne zabalených ako plátky syru)...
Po vydaní vynikajúceho „Hexenwind“ (po päťročnej odmlke), plného hypnotizujúcich triviálnych rytmov, akustických motívov a v rámci tvorby atmosféry pôsobivého šepotu človek poučený dlhoročným čakaním nevenoval ďalšiu pozornosť dianiu okolu týchto Rakúšanov.
Od vynikajúceho pražského koncertu nestihlo ubehnúť ani polroka a kalifornská štvorica stihla opäť doraziť do pre našinca dosiahnuteľných končín, ktorými bola tento krát neďaleko ležiaca rakúska metropola.
Pravda, „Maaäet“ z dielne fínskeho tria už vyšlo pred niekoľkými mesiacmi a v posledných týždňoch pribudol do ich nerozsiahlej diskografie ďalší nosič...
DEFTONES ako jedna z kapiel, ktorú na povrch vyplavila numetalová vlna, prakticky od debutového albumu pokračovala vo vymedzovaní sa zo zvyšku prúdu. Podarilo sa im vytvoriť štyri zásadné albumy...
Okolo tejto formácie sa nielen vďaka menu, požičanému z notoricky známeho literárneho kúsku Franza Kafku, tiahne zvláštny závoj tajomna. Kapela bola pre mňa veľkou záhadou...
Do začiatku zimy je ešte stále ďaleko, ale na jej malú ochutnávku stačilo prebehnúť len pár kilometrov cez hranice do rakúskej metropoly, kde mala svoju zastávku trojica z ďalekého severu.
Už je to nejaký ten rôčik, čo sa svetom prevalila vlna viacmenej inštrumentálnych kapiel alebo, ak chcete, novodobého doom metalu. Kapiel rozvíjajúcich tento štýl preniklo odvtedy do širšieho povedomia značné množstvo...
Dnes je už celkom bežným javom, že keď niekto príde s úspech plodiacim receptom, ktorý pôsobí aspoň trochu neošúchane, okrem množstva nasledovateľov vezúcich sa na populárnom trende a zároveň obohacujúcich štýl o ďalšie odtiene...
Jedna zo slávnych formácií stojacich v polovici deväťdesiatych rokov pri rozmachu doomovo a goticky ladenej metalovej muziky, začínajúca u nemeckého labelu Century Media...
Sympatickí Íri okupujú pódiá už niečo vyše pätnásť rokov so svojím poňatím punku, hard rocku a popových refrénov odkazujúcich na to najlepšie z domácej (THIN LIZZY) i svetovej priamočiarej rockovej hudby.
Belgická pätica sa minulý rok po viacročnej odmlke a personálnych zmenách vrátila na pódiá (nedávno sa ukázali aj v Prahe) a do štúdia, aby stvorila svoj piaty počin.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.