RELAPSE SINGLES SERIES - Vol.4
Tak Relapse nám stále pokračujú vo vyprázdňovaní zaprášených archívov a nejednému dnešnému tridsiatnikovi ušetria nemalé peniaze a hlavne čas pri zháňaní už prakticky nezohnateľných raritných 7" vinylov.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak Relapse nám stále pokračujú vo vyprázdňovaní zaprášených archívov a nejednému dnešnému tridsiatnikovi ušetria nemalé peniaze a hlavne čas pri zháňaní už prakticky nezohnateľných raritných 7" vinylov.
Už dávno je známe, že najlepší typicky škandinávsky metal sa nemusí zákonite hrať len v Göteborgu alebo v Štokholme. Vo svojom pôvodnom tvare sa tento štýl už beztak príliš často nevyskytuje a súčasné najväčšie hviezdy IN FLAMES alebo DARK TRANQUILLITY vlastný prejav obohacujú o rôzne elementy.
Agilný slovenský label Deadbutcher je celkom milým prekvapením, od profesionálneho prevedenia promo materiálov až po samotné výborné spracovanie obalov a bookletov vydaní zastrešených kapiel.
Napriek tomu, že NEUROSIS boli vždy známi pôsobivými vizuálnymi prezentáciami, umocňujúcimi zážitok z ich brutálnej a intenzívnej hudby, keď potom v čase vydania štúdiovej verzie „A Sun That Never Sets“ oznámili prípravu aj vizuálnej podoby diela...
Spomedzi veteránov NY HC alebo HC klasikov sú SICK OF IT ALL s dvadsaťročným pôsobením na scéne jedným z posledných fungujúcich zástupcov starej školy (hoci oni sami za reprezentantov old school považujú skôr AGNOSTIC FRONT).
Americké trio YOB je minuloročným spestrením doomovej scény, v poslednom čase chudobnej na nové lahôdky. YOB určite nepatria medzi novátorov, ale celkom príjemným spôsobom preklenuli prázdno medzi stoner doomovou retro scénou...
Ako iste viete, posledné roky neponúkla doomová scéna žiadne nové a výraznejšie prekvapenia. Väčšina notoricky známych veličín ako ANATHEMA, TIAMAT, či nebodaj PARADISE LOST unikla vlastným vývojom zo slepej uličky znamenajúcej neustále sa opakovanie a jemné vylepšovanie starých postupov...
HORKÝŽE SLÍŽE som prvý kráť zaregistroval kdesi hlboko v roku 1995, keď v jednom rádiu znela ich skladba „Maštaľ“. Odvtedy uplynul opäť nejaký ten rôčik a kapele...
Myšlienkové pochody niektorých dôležitých osôb v hierarchii hudobných vydavateľstiev niekedy, zdá sa, postrádajú logiku. Obzvlášť v tejto činnosti donedávna vynikal label Peaceville...
Taliani sa väčším počtom zaujímavých doom metalových kapiel nemôžu príliš chváliť. Občas na chvíľu prerazí do širšieho povedomia v rámci atmosférických štýlov kvalitnejšia „béčková“ skupina typu LACUNA COIL...
Všestranne nadaný človek, tento Henry Rollins. Príležitostný herec, už vyše dvadsať rokov aktívne pôsobiaci textár, spevák, frontman zaniknutej buričskej legendy BLACK FLAG...
Po niečo vyše roku prerušila fínska raketa svoje potulky vesmírom a zišla priamo z obežnej dráhy na pár zastávok aj na Slovensko. Predkoncertnú radosť kazili neustále zmätky týkajúce sa nejasnosti konania celej akcie (koncert bol chvíľu oficiálne zrušený)...
Konečne. Určite ste dodnes nezabudli na živelné vystúpenie, ktoré kedysi vtedy mladí PEARL JAM predviedli pre akustickú live reláciu MTV Unplugged. Po množstve rôznych koncertných albumov a po poslednom turné aj rane pod pás všetkým zberateľom (ale aj pirátom dlhoročne tlačiacim bootlegy pochybnej zvukovej kvality) v podobe vydania oficiálneho záznamu z každého odohraného koncertu tu je konečne vydanie kompenzujúce absenciu dodnes oficiálne nevydaného unplugged vystúpenia.
Zase jeden prípad kapely tvoriacej s istými výhradami pestrú a zaujímavú muziku. Ameriku samozrejme okrem žánrov majúcich tam dlhoročnú tradíciu, ako HC...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.