TYPE O NEGATIVE - After Dark
Roadrunner Records uvádzajú - v hlavných úlohách: Lurch, Pretty Boy, Count Gackula a v dvojúlohe G.I.Jew/Nosferajew. Ďalej hrajú: alkohol, všetky možné legálne...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Roadrunner Records uvádzajú - v hlavných úlohách: Lurch, Pretty Boy, Count Gackula a v dvojúlohe G.I.Jew/Nosferajew. Ďalej hrajú: alkohol, všetky možné legálne...
K-AGAIN sú mladí ambiciózni Taliani, ďalší z nekonečných zástupov nešťastníkov pokúšajúcich sa presadiť na metalcorovej scéne, kde už pred rokmi bola tlačenica a slabé kolektívy ostali trčať vo vákuu šedivého priemeru.
NEUROSIS. JARBOE. Čierna a biela. Na prvý pohľad dva úplne odlišné a nezlúčiteľné svety, avšak to, čo tieto dve mená spája, je spôsob, akým pristupujú k hudbe...
Pøznáte tø, klåsický príbeh kapely, ktørá začínala s niečím, čø (økrajøvø) súviselø s metaløm kabátik začal byť v záujme ďålšiehø røzvøja a umeleckej sløbødy priúzky.
Všetko tu už raz bolo, všetko sa už len stále dokola opakuje. Prečo teda lámať hlavy nad originalitou, povedala si táto pätica mladých alkoholikov, kdesi v roku 1996...
Pobozkaj prasa? Neúplatní bojovníci TRIBE AFTER TRIBE pred pár rokmi hádzali „perly sviniam“, ale toto tu bolo naposledy cca pred 2000 rokmi, keď v jednu noc Judáš pobozkal isté prasa.
„Go on a mystic journey into your own self...“. NEUROSIS patria medzi to málo interpretov, ktorí sa ani po takmer dvadsaťročnom pôsobení na scéne, nesúcom sa vo vytváraní...
Komu sa nelení, tomu sa zelení. Nie náhodou to píšem práve v súvislosti s jedným z najaktívnejších hudobníkov na gitarovej scéne za posledných niekoľko rokov.
BLACK SABBATH náš, ktorý si na nebesiach, posväť sa meno tvoje, príď kráľovstvo tvoje, buď vôľa Ozzyho, ako v pekle, tak i na zemi... Projekt DOWN vznikol ako oddychovka známych postavičiek z kapiel ako PANTERA...
Na úvod by bolo možno vhodné zadefinovať, čo je to kult. Slovo kult sa v súvislosti s hudobnými formáciami zvykne používať v dvoch základných prípadoch.
„Just listen to it Voice so true inside calling / To pick you up and march you on Keep from falling Let go your sorrow Sun will shine, this I promise Rising tommorow Rising.
DEFTONES sú celkom dobrým príkladom kapely, kedy na základe prvého kontaktu po nadšenými recenziami živenej zvedavosti dôjde k sklamaniu, ktoré sa len veľmi ťažko prekonáva.
ŠOK! BUM-BÁC! Asi tak by sa dali popísať bezprostredné pocity po vypočutí tejto neuveriteľnej dosky. A s každým ďalším pustením si Milimetrov ticha" tieto pocity naberali na intenzite.
Česká kapela GNU (pozor, samotní hudebníci striktně trvají na psaném Gnu, což by ovšem nepodpořilo náš úzus psaní názvů kapel a proto jsme se takto prohřešili...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.