TRUFFAZ, MURCOF, BILAL - Being Human Being
Erik Truffaz je v posledních letech poměrně pravidelným návštěvníkem České republiky. Díky svému širokému stylovému záběru je každý z koncertů zpravidla trochu jiným zážitkem...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Erik Truffaz je v posledních letech poměrně pravidelným návštěvníkem České republiky. Díky svému širokému stylovému záběru je každý z koncertů zpravidla trochu jiným zážitkem...
Představovat Tobyho Drivera a jeho ansámbl KAYO DOT asi příliš netřeba. Skupina neotřelých muzikantů, nyní usazená v New Yorku, je v posledních letech pravidelným návštěvníkem České republiky.
Pokud vás při pohledu na název kapely okamžitě napadnou Finové TENHI, pak jste na správné adrese. Tedy alespoň částečně. S nimi tento ruský projekt nesdílí pouze svůj název („Kauan“ je pojmenování první desky TENHI)...
Charakterizovat japonské chameleóny COALTAR OF THE DEEPERS je věc věru nelehká. Ačkoliv je jejich tvorba ponejvíce vztahována k shoegazovému žánru, je tato poloha pouze jedním z mála inspiračních zdrojů a týká se zejména předchozích desek (např.
Šesté pokračování festivalu asijského filmu se neslo ve znamení změn. Zatímco předchozí ročníky se vždy soustředily na tvorbu konkrétní země, letošní třídenní festival přinesl zajímavě pojatý výběr novinek předních režisérů z Číny...
Po retrospektivě Herberta Tobiase, někdejší hvězdy německé fotografie, pokračuje galerie Rudolfinum další výstavou fotografií. Ta pod kurátorskou taktovkou Petra Nedomy tematizuje vztah krajinářské digitální fotografie a akademičnosti krajinářské malby 17.
ARCANA COELESTIA je dalším přírůstkem do poměrně malé skupiny hudebních těles, která staví na odkazu ostrovanů ESOTERIC. Činí tak ovšem s dostatečnou invencí podobně jako další italský projekt URNA...
Italský projekt URNA byl v minulosti vztahován zejména k blackmetalovému žánru, který však v celkovém projevu i tak zaujímal spíše sekundární roli. Na debutové desce „Sepulcrum“ představila kapela směs doom metalu s občasnými blackmetalovými výpady a uhlazenými ambientními plochami.
S deskou „The Martyrdom Of A Catastrophist“ by se JUNIUS při troše štěstí mohli dost dobře stát novou „hvězdou“ nezávislé rockové scény. Čtveřice Američanů na sebe během posledních několika let upozornila řadou EP...
Peter Beste je asi zatím jediným fotografem, který ve své tvorbě uceleně uchopil téma norské blackmetalové scény, zaujímaje k ní zcela dokumentární a názorově nevyhraněný postoj.
Americké seskupení, pojmenované dle běloruského města, se již potřetí vrací s těžkotonážním, psychedelickým hudebním koktejlem, který je ponejvíce ukotven ve sludgeových a částečně i doommetalových polohách...
Na poslední dlouhohrající desce se PELICAN znatelně odklonili od svého původního rozvláčného výrazu směrem ke tvrdšímu a přímočařejšímu vyznění. A „EP „Ephemeral“ stvrzuje...
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.