TEMNÝ OBRAZ - Svět jako iluze
Rozpolcené vnímání reality a snaha o pochopení jejího odrazu v lidském vědomí. Ztráta identity a odcizení se. Fenomén „surveillance“. Sen ve snu. Humanismus a otázka lidství.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Řekne-li se Yakuza, patrně se vám vybaví nechvalně známá japonská „organizace“. Nicméně stejnojmenný chicagský kvartet sdílí s tímto „sdružením“ jen a pouze název a do daleké Asie jej tak spíše zprostředkovaně odkazují hudbou probleskující orientální motivy či název alba.
Jestliže se u posledních dvou alb polských MOONLIGHT dalo hovořit hledání nového hudebního směru, který v prvních hmatatelných krůčcích počali formovat na albu „Audio 136“ a dále výrazněji rozvíjet na předchozí řadovce „downWords“...
Nahrávkou „Still At Arms Length“ uzavřeli švédští THE PROVENANCE počáteční část hudební kariéry, jejíž východiska měla kořeny v prvcích gotického metalu alá TRISTANIA v kombinaci s progresivním přístupem ve stylu domácích kolegů OPETH.
Čas je veličina, která je v umění s oblibou skloňována a nejeden autor ji vědomě i nevědomě přijal jako svůj leitmotiv. U nás již léta velmi dobře známý a oblíbený korejský režisér Kim Ki-duk ji explicitně pojmenoval a vymezil ve svém posledním...
THIS EMPTY FLOW jsou ukázkovým příkladem hvězdy, jíž nebylo kvůli mnoha „objektivním“ okolnostem v době aktivního působení dopřáno víc než jedno zazáření v podobě přelomového a ceněného alba „Magenta Skycode“.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.