Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V čase podzimním připravilo brněnské vydavatelství Redblack krátkou sérii koncertů, kterými navazuje na jarní Redblack fest. Ve srovnání s nepoměrně masivnějším dvoudenním programem působila pražská zastávka umístěná do prostor klubu Rock Café díky menšímu počtu interpretů takřka komorním dojmem...
Italská seskupení ATARAXIA a AUTUNNA ET SA ROSE patří dnes již na poli neoklasické, resp. barokní a až středověké hudby za poměrně zavedené pojmy a to nejen z hlediska dlouhodobého hudebního působení...
Hong-Kongský režisér čínského původu Kar Wai Wong platí dnes již nejen v asijské kinematografii za pojem, jehož věhlas je dán téměř perfekcionistickou posedlostí ve snoubení obsahové a strukturální komplexnosti zpracovávané látky a takřka příznačně vysoce stylizované vizuální formy a o průniku těchto dvou atributů lze hovořit jako o jedné ze špiček současné audiovizuální narace.
Snímkem „Večeře u Noriko“ se japonský režisér Shion Sono, který byl ještě donedávna v zasvěcených kruzích znám zejména díky svým homosexuálně laděným pornografickým filmům...
Norové EXTOL bezesporu patří mezi tu dnes již nemalou řádku kapel, kterým je svěrací kazajka v podobě žánrových mantinelů těsná a na každém z alb to také vždy dokázali náležitě demonstrovat...
Po dvou letech se melancholičtí Italové spolu se změnou vydavatelství opět hlásí s další dávkou příjemně rozjímavé a náladové hudby. „Hudební pohrobci“ secesního umělce Gustava Klimta se i na druhém regulérním albu pokoušejí do tónů a zvuků přenést barevnou expresivitu proplouvající vizuální imaginací tohoto malíře...
Analýza a syntéza. Schopnost odhalit skryté tvary a půvab již nespočetněkrát zakoušeného. Tak lze v kostce charakterizovat hudební přístup FRANTIC BLEEP.
Přiznám se, že ke snímku „Roboti“ jsem přistupoval poměrně zdrženlivě a s předpokladem toho, že půjde už jen o nastavovanou kaši a zmatené, rádoby vtipné pobíhání v uzavřeném kruhu v posledních letech velmi populárních „animáků“.
Jakkoliv nelze řadit doom-metal k výrazně progresivním žánrům, i v takto úzce vymezené škatulce zůstává dostatek prostoru pro svébytnost a specifické detaily...
Asijská kinematografie tvoří velmi osobitou oblast vizuálního umění, jehož mnohovrstevný jazyk v jemných nuancí odráží všechna společenská, kulturní ale i filozofická specifika tohoto okruhu...
Pod názvem THE SOUNDBYTE se na hudební scénu vrací část dnes už téměř kultovního norského seskupení THE THIRD AND THE MORTAL, kytarista Trond Engum. Počátky jeho sólového projektu se datují až do roku 1998 a „Rivers Of Broken Glass“ je výsledkem této několikaleté činnosti.
Finsko není pouze domovem zasmušilých a uslzených hudebních projektů, ale v posledních letech také místem, kde se produkuje velmi příjemně napsaná rocková hudba s drobnými doteky kovových žánrů...
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
