THROES OF DAWN - Quicksilver Clouds
Finské seskupení s mírně klišovitým pojmenováním svým aktuálním kotoučkem rozšiřuje řady početného odvětví severského gotickými prvky nasáklého metalu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Završením trilogie „Officium Tenebrarum“ postavené na biblických motivech a interpretaci vybraných aspektů křesťanské liturgické tradice je „Winds Devouring Men“ po pěti letech od vydání závěrečného alba „Umbersun“ novou etapou v hudební a do jisté míry také tematické orientaci seskupení.
„Florilegium“ je výraz z latinského jazyka označující sbírku spisů nebo literární antologii. V případě italského seskupení LUPERCALIA lze v přeneseném slova smyslu hovořit o sbírce rekonstruovaných fragmentů středověké hudby.
Mladí Finové se v loňském roce uspěšně etablovali nadmíru zajímavých debutem, v němž předevedli, jak lehce lze kombinovaz zdánlivě nesourodé hudební postupy a žánry.
Vzhledem k tomu, že mi tentokrát pracovní povinnosti neumožnily zúčastnit se obou dnů „maratonu“ zvaného „Beseda u bigbítu“, berte článek spíše jako malou ukázku toho...
Pražský Fringe Festival, jakožto variace na obdobné zahraniční festivaly, představil již potřetí alternativní divadelní soubory z celého světa tentokrát v převažujícím zastoupení anglo-americké provenience.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.