Ondřej Neff - TMA 2.0
…. 17. duben 1998 byl dnem D. Jako mávnutím kouzelného proutku přestala na celém světě fungovat elektřina – nastala „elektrická smrt“. Příčina je prozatím neznámá a nevysvětlitelná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po třech letech pro leckoho napjatého očekávání se PECCATUM připomínají novým albem. Projekt opustil Lord PZ a stávající osobitá manželská dvojice Tveitanových tentokrát obrátila pozornost k pro ně dosud neprobádaným horizontům hudebního výraziva.
Při poslechu nahrávky „A warm glimpse“ mi na mysli opět vytanula neodbytná myšlenka o progresivnosti a otázce směřování metalového žánru, stejně tak jako i o jeho schopnosti inkorporovat velmi přirozenou a nenásilnou cestou jiné...
V následujících odstavcích poodhalíme roušku tajemství nad belgickým doom metalovým kvintetem PANTHEIST majícím za sebou více než vydařený debut „O solitude“.
A máme tu další zástupce plodné norské scény, gotikou mírně načichlé RAM-ZET. Nelekejte se však již předem rozvláčnosti či přílišné uplakanosti. Šestice muzikantů v čele s charismatickým předákem Zetem vám zahraje pěkně od podlahy.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.