LOVE HISTORY - Anasazi
Tak tohle CD točím v poslední době ve svém přehrávači nejčastěji. Řeknete si jak to, když většinou poslouchám death. Jo, to je fakt, jenže Love History mne prostě posadili na prdel.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hmmm... Fakt nechápu, z čeho jsou všichni ohledně téhle kapely tak úlítlí. Já teda chápu, že Chronic Corpora Infest mělo hodně krutej gore obal, že mexičtí Disgorge (neboť o těch je řeč) mají i pěkně odporné gore texty...
Tihle Němci mne dostali. Dělají si co chtějí, vypadají jako banda vyhulených mozků, ale jsou to fajn lidi a hrají super muziku. Možná, že i přes svou „neortodoxní“ image jsou víc ortodoxní...
Jen málo německých deathových kapel prorazilo hranice vlastní země. Mezi těch pár, které občas zavítají i k nám, patří Profanity. Jejich dřívější tvorba byla jaksi melancholická.
Dlouho, předlouho museli čekat stříberští Coward čekat na vydání této placičky. Mám jen obavu, že opět nezvolili správnou firmu, ale uvidíme. Od nahrání tohoto materiálu uplynula dost dlouhá doba (květen 1999)...
No, řekněte sami – chce snad někdo něco nového od těchto mohykánů švédské deathové scény? Já bych si troufl tvrdit, že ne. Centinex mají své zaryté odpůrce...
Hmm, tak o téhle kapelce jste se dočetli v rozhovoru, takže už víte, co máte očekávat. Ano, ačkoli jsou někteří členové Caress zainteresováni i jinde (řekněme v grindu)...
Tenhle materiál by měl už dnes být venku jako split CD se slovenskými Brainbleed, ale ještě jsem to v distrech neviděl. Jinak B.E. jsou zčásti pohrobky Exhumace (bicman Hlen)...
Když jsem Tima Fouche, lídra téhle partičky z Oregonu, potkal v Klánovicích, dal mi tehdy demo své kapely Merde (viz recenze v SR6). Upřímně – moc mne tenkrát nevzalo.
Parafrází na známý punkový slogan se honosí záhlaví dalšího zvukového experimentu kvarteta sdruženého kolem Radka Kopla. Za komančů tady s prvním noisecorem přišel zřejmě Milan Knížák...
Banskobystričtí melodičtí deathers mne popravdě řečeno svým předchozím dílkem Caligo moc nepřesvědčili. U Tyrannus je znát velký posun vpřed. Pyopoesy jsou zasnění a na Tyrannus se rozhodli vzpomenout a časy...
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.