LOVE HISTORY - Anasazi
Tak tohle CD točím v poslední době ve svém přehrávači nejčastěji. Řeknete si jak to, když většinou poslouchám death. Jo, to je fakt, jenže Love History mne prostě posadili na prdel.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hmmm... Fakt nechápu, z čeho jsou všichni ohledně téhle kapely tak úlítlí. Já teda chápu, že Chronic Corpora Infest mělo hodně krutej gore obal, že mexičtí Disgorge (neboť o těch je řeč) mají i pěkně odporné gore texty...
Tihle Němci mne dostali. Dělají si co chtějí, vypadají jako banda vyhulených mozků, ale jsou to fajn lidi a hrají super muziku. Možná, že i přes svou „neortodoxní“ image jsou víc ortodoxní...
Jen málo německých deathových kapel prorazilo hranice vlastní země. Mezi těch pár, které občas zavítají i k nám, patří Profanity. Jejich dřívější tvorba byla jaksi melancholická.
Dlouho, předlouho museli čekat stříberští Coward čekat na vydání této placičky. Mám jen obavu, že opět nezvolili správnou firmu, ale uvidíme. Od nahrání tohoto materiálu uplynula dost dlouhá doba (květen 1999)...
No, řekněte sami – chce snad někdo něco nového od těchto mohykánů švédské deathové scény? Já bych si troufl tvrdit, že ne. Centinex mají své zaryté odpůrce...
Hmm, tak o téhle kapelce jste se dočetli v rozhovoru, takže už víte, co máte očekávat. Ano, ačkoli jsou někteří členové Caress zainteresováni i jinde (řekněme v grindu)...
Tenhle materiál by měl už dnes být venku jako split CD se slovenskými Brainbleed, ale ještě jsem to v distrech neviděl. Jinak B.E. jsou zčásti pohrobky Exhumace (bicman Hlen)...
Když jsem Tima Fouche, lídra téhle partičky z Oregonu, potkal v Klánovicích, dal mi tehdy demo své kapely Merde (viz recenze v SR6). Upřímně – moc mne tenkrát nevzalo.
Parafrází na známý punkový slogan se honosí záhlaví dalšího zvukového experimentu kvarteta sdruženého kolem Radka Kopla. Za komančů tady s prvním noisecorem přišel zřejmě Milan Knížák...
Banskobystričtí melodičtí deathers mne popravdě řečeno svým předchozím dílkem Caligo moc nepřesvědčili. U Tyrannus je znát velký posun vpřed. Pyopoesy jsou zasnění a na Tyrannus se rozhodli vzpomenout a časy...
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.