DEFILED - Ugliness Revealed
Exotika z Japonska. Old school brutal deathoví Defiled se u nás již představili na tour spolu s Dementor, a tak si troufám říct, že jsou z těch známějších Japončíků.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Exotika z Japonska. Old school brutal deathoví Defiled se u nás již představili na tour spolu s Dementor, a tak si troufám říct, že jsou z těch známějších Japončíků.
Už je to docela dlouho, co tahle deska vyšla. Ale Dying Passion pořád nic jiného nemají, a tak se ještě vyjádřím k tomuto počinu. Vypadá to, že většina dosavadních recenzentů tuto desku hodnotila veskrze pozitivně.
Rotten Sound naposled udeřili CD Drain, vydaným Španěli Repulse. Pro tohle MCD přesedlali šílení Finové k americkým Necropolis, ale jen načas. Ovšem zastávka je to více než povedená a řekl bych...
Dementoři jsou zpět, v nové sestavě a s novou energií. Deska Enslave the Weak byla ovšem nahraná ještě v sestavě z The Art Of Blasphemy. To však nic nemění na tom...
LANIENA MENTIS jsou zářným příkladem toho, jak to jde kupředu, když na sobě kapela zamaká! Není to tak dlouho, co se pokoušeli svůj matroš Shambles Of Mind vydat na CD a už je to tady.
Živě mám v očích výraz každého recenzenta, když se mu ve schránce objeví obálku s adresou Radka Kopla. To je vskutku psychologická rarita... možná ne náhodou se to blíží výrazu pána na obalu této kompilačky.
Tohle jsou obdivuhodně dobří muzikanti. A album nikoli na první poslech. Po prvním poslechu jsem byl naštvaný a nechápal jsem, proč je tvorba Virulence tak křečovitě rozsekaná do prapodivných a nesourodých pasáží.
Slovní hříčka v názvu nic konkrétního, leč směs rocku a doommetalu, kterému podle svých slov v infolistu hodlají do budoucna nadávat „sladký metal“. A ejhle – pánové a dáma mi to chtějí usnadnit...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.