MISERY INDEX - Over Throw
Hvězdný projekt, dalo by se říci… Jak známo, po rozkladu staré sestavy Dying Fetus odchozí členové dlouho nelenili a založili si vlastní kapelu – totiž tuhle.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Představte si, že přijdete do své oblíbené „rockové“ putyky a z repráků se na vás spustí povědomý vrtačkovitý zvuk kytar, řvavý vokál a typicky švédské pokroucené melodie… „Aha“...
Vzhledem k tomu, že od vydání „Foretold... Foreseen…“ je to už přece jen nějaký ten pátek, mohli jsme poslední rok-dva sledovat snahu těchto Texasanů o to...
Nový německý čůrací vibrátor je sice pouze mini, ale i to stačí ke zjištění, že z ujetého německého tria jaksi mírně vyprchává nápaditost, ačkoli poslední CD Sadochismo se u Ablated recs.
Starší dílko, jen co je pravda. Přesto mne basák Timo požádal, abych ho v recenzi trochu oživil. Takže proč ne, slib je slib. Nikdo už myslím nepochybuje o tom...
Další z „archivních“ perliček SR, tentokrát vzhledem k nedávnému vydání CD Gore Obsessed i docela aktuální… Cannibal Corpse už vydali spoustu desek, přesto se však většina lidí hlásí především k jejich starší tvorbě...
I ve slunném a vínem opilém kraji kolem francouzského Lille se najde parta umíněnců, kteří otravují vinařům jejich odpolední siestu deathgrindovým rámusem.
Tihle mladí Švédové zřejmě svého upsání se ISP nyní litují, nicméně pravdou je, že CD vyšlo a je mezi lidmi. Nakolik přitom kapelu Immortal odrbal či neodrbal ponechme zasvěcenějším… Sbírka sedmi uchroptěných deklamovánek...
Jsou kapely, pro které je obal od Ziga logem, určujícím styl. Nezaručuje ovšem kvalitu. Regorge naštěstí patří mezi ty, které se podobnými malůvkami primárně sortovat nepotřebují.
Pokud mě paměť neklame, tak tenhle americký matroš měli vydat Immortal Souls jako splitko s Craniotomy. Ze známých důvodů se tak zřejmě nestane. Proto si račte poznamenati...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.