SADISTIC BLOOD MASSACRE - 100% Schmutzcore
Dvě dívčiny pomazané fekáliemi, jež se miliskují na obalu tohoto CD, mne fakt nerajcují. Občas prostě narazíte na takovou píčovinu, že se nestačíte divit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvě dívčiny pomazané fekáliemi, jež se miliskují na obalu tohoto CD, mne fakt nerajcují. Občas prostě narazíte na takovou píčovinu, že se nestačíte divit.
David Kiblerů je prostě nepoučitelný. Po úmrtí bubeníka a rozpačitém tápání mezí trapností a snahou o vtip na The Age Of Clitoral Decay jsou tady Lividity s oživenou sestavou – a zřejmě se svým doposud nejlepším počinem od doby dema Rejoice In Morbidity.
Znáte „rejži v krvi“? Znáte všechny ty starý thrashový party z 80. let, jejichž kouzlo se teď snaží na svých deskách oživovat lecjaká parta nostalgiků nejen ve Skandinávii?
Je až s podivem, že přes perfekcionismus, s jakým se na svých deskách předvádějí tradiční špičky deathgrindového žánru, se stále objevují dílka, jež vás velmi mile překvapí.
Tenhle disk si po odchodu kytaristy Kristkopfa nahráli hanoveráci sami, aby měli něco s sebou na stejnojmenné jarní turné s Yacöpsae. Vypálené cédéčko jasně ukazuje proměnu téhle kdysi funny gore smečky do více crustcorových vod...
Doposud méně známá, ale naprosto šílená smečka ze země katolíků, IRA a whiskey se u nás nedávno letmo představila svou účastí na tour s Desecration. Tihle kluci jsou ovšem z irského jihu a tam jim toho tolik nehrozí (snad kromě toho vizoura).
Zde jest první z „archivních“ SR rozhovorů na netu. Není zde proto, že by nebylo co zveřejňovat, nýbrž jednoduše proto, že se často setkávám s tvrzením...
Zde jest další nakousnutí z nadcházejícího SR8 – tentokrát CZ klasika. Není jistě třeba tyhle matadory české brutální scény zvlášť představovat… Po delší odmlce se Imperiálové s novou sestavou opět slušně rozjeli… Od melodických kláves v úplných počátcích se nyní dopracovali až k extrémní formě čehosi...
Profanity jsou poněkud nedoceňenou, ač velmi kvalitní kapelou. Po vyslechnutí jejich CD Slaughtering Throughts jsem se rozhodl, že v nejbližším SR se s těmito povedenými Germány objeví pokec (čili vězte...
Není moc daleko doba, kdy dánští Mighty Music vyslali na světlo světa placičku pod názvem Grime, druhé to CD jejich předních koňů Iniquity. Mne už hodně oslovila jejich předešlá deska 5 Across The Eyes...
Popravdě řečeno minulé dílko těchto HC/grinderů mne příliš na zadek neposadilo. O to víc jsem byl překvapen, když jsem je po nějaké době shlédl naživo.
Tádá tádádádá ratatatatatata... A znova.... Skutečně nechápu, z čeho byla většina recenzentů tohoto CD tak na větvi. Mít obal od Ziga a nechat si napsat pár textů od osůbek z profláklých kapel jako Lividity a Prophecy je sice šikovným komerčním tahem...
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.