MANIPULATED SLAVES - The Legendary Black Jade
Chcete hevík malinko řízlý melodickým blackem s nevýrazným křečovitým zpěvem a relativně moderní produkcí? Fajn – nechte si chutnat, zde jest nové album japonských „zmanipulovaných otroků“...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Chcete hevík malinko řízlý melodickým blackem s nevýrazným křečovitým zpěvem a relativně moderní produkcí? Fajn – nechte si chutnat, zde jest nové album japonských „zmanipulovaných otroků“...
Po dvou CD nám východoněmečtí Maledictive Pigs připravili třetí flák masa. Balení čerstvého stejku je sice poněkud fádní, ale uvnitř se skrývá... inu...
Inu, už je to starší záležitost, ale slib je slib. Takže jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko jménem Michael H. Andersen (Withering Surface) do hospody a potkalo kohouta Jespera Jensena (Iniquity)...
Supernatural znamená česky „nadpřirozený“. Hudba, zachycená na této kazetě skutečně není z těch běžných. Je to prostě soundtrack k výstavě. O jakou výstavu se jedná napovídá už sám název.
Dvě turecké kapely vydaly splitko a hádejte co hrají..? Inu, jeden by tomu nevěřil, ale ony hrají death/grind v americkém střihu. Hm – to nakonec dneska dělá leckdo...
Tak moravští deathers Renewal se hlásí s druhým demáčem, tentokrát už v drážkách CD. A co že se změnilo od jejich prvotiny Depressed? No, upřímně řečeno kromě odchodu basáka nic moc.
Starší promo pražsko/posázavských deathgrinderů je sice následkem změn proběhnuvších v sestavě PSG již poněkud neaktuální, ale recenzi si zaslouží, byť krátkou.
Minulé prapodivné dílko hácéčkového klonu thrashových Shaark jsem jim poslal zpátky, protože se mi prostě nelíbilo, ačkoli zvukově i instrumentálně bylo velmi kvalitní.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.