INHERIT DISEASE - Visceral Transcendence
Pokud detailněji sledujete současnou kalifornskou BDM scénu, jistě dobře víte, že v krajích mezi Sacramentem a Los Angeles momentálně vládnou bok po boku technika a melodie.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Technický death metal pro širokou posluchačskou obec, technický death metal krásně čitelný a na první poslech přístupný, technický death metal bez desítek disharmonických riffů a zbytečně komplikovaných rytmických stavebnic.
Francesco Paoli je vskutku pilná včelička. Na posledním záznamu z dílny HOUR OF PENANCE se ještě ani nestihl usadit prach a italský death metalový mušketýr se znovu objevuje v ostrém světle pódiových reflektorů.
A máme tu další zdařilý útok pod vlajkou prestižního labelu Willowtip Records. Středem zájmu jsou tentokráte DEFEATED SANITY a jejich třetí dlouhohrající deska slyšící na jméno „Chapters Of Repugnance“.
Vlahý dubnový večer v pražských Klánovicích patřil do kategorie těch hodnotně strávených. V obýváku jménem Black Pes se rozhodně nekonala žádná megalomanská akce...
Pokoušet se sepisovat nějaký méně tradiční posudek na album typu „As Yggdrasil Trembles“ je vskutku úmorná práce. Vždyť i čtenář disponující pouze krátkou praxí v severské death metalové kultuře už s předstihem velmi dobře ví...
Ach, ti protinožci. Vždyť v málokterých končinách kvete pšenka originálním spolkům tak bohatě jako v zemích na druhé straně světa. I mírně zasvěcenému našinci stačí pouze letmý pohled na odvrácenou polokouli...
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.