FLESHGOD APOCALYPSE - Oracles
Death metal, konkrétně pak ten na techničtější notu sázející, má na Apeninském poloostrově vcelku slušně zakořeněné tradice. Většina z vás si dozajista vzpomene na pojmy typu NATRON nebo GORY BLISTER...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Death metal, konkrétně pak ten na techničtější notu sázející, má na Apeninském poloostrově vcelku slušně zakořeněné tradice. Většina z vás si dozajista vzpomene na pojmy typu NATRON nebo GORY BLISTER...
Po čtyřech letech vesměs výhradně zasvěcených projektu PAIN se jeden z hlavních principálů severské death metalové kultury konečně vzpamatoval a vydává novou desku pod hlavičkou svých domovských HYPOCRISY.
Postcomebacková éra ve znamení kvalitativních výkyvů. To není jev, na který by byl příznivec SUFFOCATION zrovna dvakrát zvyklý, vždyť první tvůrčí kapitola Mullenovců nenabídla byť jediného slabšího kousku.
Po relativně dlouhé době zavítala do Prahy renomovanější death metalová sestava. V čele pelotonu se zjevili staří dobří kozáci MALEVOLENT CREATION jimž zdatně sekundovala neméně zkušená čtveřice buldoků ze švédského Karlstadtu - VOMITORY.
Že budu jednou sepisovat řádky o UNANIMATED bych tušil maximálně v rámci historického ohlédnutí za sto let starými deskami, které kdysi pomáhaly spoluvytvářet unikátní švédskou black/death metalovou subkulturu začátku devadesátek.
Tuzemský příznivec karlstadské stálice VOMITORY má letos hned tři důvody ke spokojenosti. Prvním jsou krásné dvacetiny jeho oblíbené kapely, druhým pak dlouho očekávaný sedmý albový přírůstek a tím třetím potvrzená účast seveřanů na srpnovém klání pod zdmi josefovské pevnosti.
První deska ANIMAL HATE „Bells Of Acheron“ mě svého času celkem potěšila, neb takto sympatická black/death metalová směsice se v našich luzích a hájích rozhodně nevyskytovala na každém druhém rohu.
Je potěšující, že ani jedna z kapel, kde se participují/participovali ex-členové německé tech-death metalové ikony NECROPHAGIST, nikdy nesklouzla k bohapustému kopírování originálních Suiçmezových receptů.
Je těžké býti žánrovým leaderem, kór na tak přesně vykolíkovaném dvorečku, jakým neo-thrash metal bezesporu je. Helsingborgská pětice se od standardního dobového debutu „Rusted Angel“ velmi rychle vypracovala mezi nejužší elitu a nejpozději od přelomového „Expanding Senses“ zaujala výsadní postavení na samotném čele stylového pelotonu.
Zrovna pročítám svůj tři roky starý posudek na „Redemption“ a marně přemýšlím, co bych v souvislosti s novou deskou „Embrace“ aktualizoval či snad nějak výrazněji pozměnil.
Zdá se, že plošná melodizace USBDM v Kalifornii si vybrala svou další oběť. Po ODIOUS MORTEM, DECREPIT BIRTH nebo SEVERED SAVIOR totiž k více stravitelné žánrové poloze konvertovali i samotní DEEDS OF FLESH.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.