CRYPTOPSY - None So Vile
Titulek druhého alba CRYPTOPSY nemůže být výstižnější. V té době jste skutečně neměli mnoho šancí narazit na podobně surovou a po všech stránkách okrajovou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhého dubnového večera zavítala do libeňské továrny vskutku vybraná a hlavně žánrově pestrá sestava. Není divu, že prostory Abatonu praskaly ve švech...
Máme tady další lákavou pozvánku do Quebecu. Dnes však nevyrazíme obdivovat precizní umění lehkonohých techno deathmetalových artistů, čeká nás totiž úplně jiná váhová kategorie… Ze zaslíbené provincie se hlásí debutující (co se full-length záznamů týče) čtveřice BENEATH THE MASSACRE...
I když pročesáme celé Spojené státy od Texasu až po Aljašku, jen těžko narazíme na větší deathmetalovou ikonu než jsou CANNIBAL CORPSE. Buffalští řezníci (omlouvám se za tu třeskutě provařenou formulaci...
Oprašte cepy, naostřete srpy a kosy… čas sklizně nadešel. Dodejme, že sklizně očekávané s velkým napětím, neb před vydáním „Harvest“ prosákly z tábora severských black/death metalových klasiků kusé zvěsti o návratu k žánrovému milníku „Vittra“ (1995).
Člověk míní a okolnosti mění. Původně jsem měl v úmyslu oslovit souborem několika krátkých otázeček vůdčí osobnost GRAVE, tedy kytaristu a zpěváka Olu Lindgrena...
Tak. Na rovinu se přiznám, že nejsem dostatečně shovívaný vůči krystalické formě hlouposti, nedisponuji smyslem pro ten nejlacinější možný humor a nevládnu takovým množstvím tolerance...
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!