SENTENCED - Buried Alive
Každý příběh jednou dojde až ke svému konci. Ten o SENTENCED se uzavřel pozdě večer 1.10.2005, kdy ve vyprodané hale Teatria v Oulu dozněla skladba „End Of The Road“...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Najít východisko ze současného stereotypu, který švédský thrash/death metal neúprosně svírá v kleštích, se ukazuje nadmíru těžkým úkolem. Kdykoli poslouchám podobná alba jako je kupříkladu recenzovaný manifest „Holy Murder Masquerade“...
Po famózních SPAWN OF POSSESSION se přihlásila o slovo i druhá techno deathová úderka z Kalmaru – VISCERAL BLEEDING. Jeden z klenotů nizozemského labelu Neurotic Records byl letos k vidění i na naši půdě...
Letošní sezóna se pomalu blíží ke svému konci, proto je nejvyšší čas opatrně nahlédnout do poličky s promo materiály a následně vyrovnat pozapomenuté dluhy.
Sáhodlouze tady představovat jednoho z těch vůbec nejstarších kostlivců ve švédském death metalovém depozitáři již opravdu není na místě, vždyť i méně zapálený vyznavač severského chrastění má zmapovaný každičký z jeho početných obratlů do toho nejmenšího detailu.
Možná vůbec největší naděje současného neo-thrash metalu, švédští BY NIGHT, přichází již po roce od vydání tolik vychvalovaného (a já jen dodám, že zcela zaslouženě) překvapení „Burn The Flags“ s dalším přírůstkem do své diskografie.
Zdá se, že příliv nové krve do žil „Sesazeného Boha“ slaví své první úspěchy. Zatímco na povaze „The Lair Of The White Worm“ (2004) se radikální přestavba sestavy ještě nepodepsala (ostatně není divu...
Věřte nebo ne, ale nejlepší techno death metalovou desku roku (zatím) má na svědomí švédská kapela. Překvapeni? Aby také ne, vždyť tento cenný primát se s železnou pravidelností stěhuje za oceán do Spojených států nebo ještě lépe pak mezi nehostinné ledovce frankofonní části Kanady.
Pro pohodlné vyznavače pravého skandinávského death metalu mám dobrou zprávu. Za pravidelnými poznávacími výlety již není nutno vyrážet do dalekého Stockholmu či Göteborgu...
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!