AMON AMARTH - With Oden On Our Side
Zdá se, že AMON AMARTH, toho času na úplném dně tvůrčích sil, povolali na svou stranu vedle početných šiků oddaných příznivců i jednu skutečnou kapacitu – totiž samotného Odina.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skoro se mi nechce věřit, že od dob památného opusu „Morning Crimson“ uplynulo již sedm dlouhých let. Album se zasněnou ledovou kráskou na obalu mě svého času doslova uvěznilo v mrazivém objetí a natrvalo se zapsalo mezi mé nejmilejší (nejen black metalové) tituly.
„GRAVE vydávají nové album“. A touto stručnou větičkou je řečeno prakticky vše. Jsem si jistý, že drtivé většině z vás bohatě stačí k vytvoření zcela komplexního obrázku o „As Rapture Comes“ právě tato čtveřice slov.
Po delší době mám pocit, že v tuzemských luzích a hájích pomalu vyrůstá reprezentant schopný se ctí se poměřit s mocnými šiky zahraniční konkurence. Česká vlaječka uprostřed bitevní vřavy sice zatím působí velmi skromně...
Byla by ohromná škoda, kdyby jedno z nejlepších alb roku 2005 zůstalo na našich stránkách bez povšimnutí. S určitým časovým zpožděním tedy napravuji mírné zaváhání a do zorného úhlu vašeho pohledu podsouvám více než pozoruhodný kotouček „Trilateral Progression“...
Jeden z mála případů, kdy se košatá slova chvály tryskající z promo materiálů neukazují jako lichá a nadnesená. Vydavatelství Metal Blade Records po několika nadějných pokusech trefuje přímo do černého a na světlo denní konečně vytahuje kapelu...
„Ad Majorem Sathanas Gloriam“ je zřejmě na delší dobu poslední sbírkou GORGOROTH. Jak jistě sami dobře víte, nad rovnou polovinou sestavy norských blackers momentálně visí Damoklův meč v podobě nedobrovolného pobytu za mřížemi díky celé řadě závažných prohřešků proti liteře zákona.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!