BLUDGEON - World Controlled
Tak to vidíte, pan DeMaio na stará kolena trochu odrostl koženému korzetu, na chvilku opustil svérázný svět plný chrabrých bojovníků a jal se vykročit v ústrety poměrně netradiční výzvě.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Setkali jste se někdy tváří v tvář se živoucí fosílií? Že ne? Pravda, ve spletitých chodbách hudebního labyrintu jich zbylo už jen velmi málo, a tak setkání se skutečně reprezentativním exemplářem je dnes velkou vzácností.
Dlouho odkládané tažení napříč nehostinnou medievální Evropou konečně započalo. Už bylo poměrně na čase, neb bujarý hlahol válečných trub a píšťal rozléhající se od zemí Flander až po mocné hradby Lindisfarne začal pomalu vyznívat do ztracena.
Po jedenácti letech od vydání kultovního manifestu „Storm Of The Light's Bane“ konečně nadešel čas dalšího dějství. Myšlenky zrozené za neprostupnými zdmi věznice v Södertälje se během jedenácti měsíců tvrdé práce měly zhmotnit do něčeho výjimečného...
Nejsem vůbec příznivec fantasy příběhů, nemám v oblibě svalnaté bojovníky, éterické lesní víly, čaroděje vládnoucí desítkami bizarních kouzel, ani řinčení mečů a halaparten uprostřed bitevní vřavy.
Obscénní trpaslík Mika Luttinen a banda jeho neméně prostopášných kolegů sdružených pod rohatým logem IMPALED NAZARENE se hlásí s další pozvánkou do exkluzivního sadomasochistického salónu.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.