Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po dlouhé době se konečně naskytl důvod k výpravě do naší stověžaté matičky za účelem návštěvy reprezentativní bigbeatové akce. V útrobách Abatonu se sešla velmi zajímavá sestava na čele se švédskou death metalovou ikonou GRAVE a především nekompromisní death/grindovou výsypkou CRYPTOPSY...
„In The Arms Of Devastation“ je bezesporu jednou z nahrávek, které se z kraje letošní sezóny budou těšit zvýšené pozornosti většího počtu posluchačů. I já jsem byl velmi zvědavý...
Role se definitivně obrátily. Vysloužilí učitelé s konečnou platností opouštějí řečnické pultíky, své taktovky odkládají do zaprášených depozitářů a přesouvají se zpět do prvních lavic...
Tak to vidíte, zavrženíhodné činy radikálních islamistů začínají kromě titulních stran všech možných i nemožných periodik ožívat i na obálkách extrémně metalových seskupení.
Zasloužilý kostlivec HATE patří už pěknou řádku let ke stálicím polského death metalového inventáře. Na rozdíl od silně protežovaných krajanů VADER, kteří jsou jakýmsi nevysvětlitelným zázrakem stále považováni za leadery místní scény...
Hned z kraje se přiznám, že mé dnešní pisatelské schopnosti nestačily na sepsání regulérních úvodních litanií. Za svoji indispozici se omlouvám jak vám...
Podobně jako mají MORTICIAN nenahraditelného Wese Benscotera, mají i FLESHLESS svého dvorního umělce. Jiří Lhota nezklamal ani tentokrát, a tak i další řadové album děčínské stálice může hyzdit veselá malůvka...
Myslíte, že soudný den nemá vůbec nic společného s nějakými komfortními pocity? Omyl, svérázná dvojice z obalu nové desky finské výsypky DEATHBOUND totiž dokazuje pravý opak.
Přiznám se, že poslední dobou mě stále více znepokojuje nevalná kvalita mladé krve v rámci švédské death metalové odnože. Ono se také není čemu divit...
Stejně tak jako v obyčejném životě, kdy se radost znenadání mění ve zklamání, vybledly jednou i pestré barvy Karmínového Vesmíru a namísto nostalgických hořkosladkých vzpomínek na rozverné skotačení pod Třemi Měsíci se do našich srdcí vkradla Beznaděj.
Momentálně unsigned banda IN BLACKEST VELVET se rozhodla políčit zrádnou past na potenciálního vydavatele. Jako návnada byla mezi zubatá železa vložena čtyřstrunná osobnost Tobias Bruchmann...
Sympatickým Holanďanům vyšlo během jejich dlouholeté kariéry snad všechno na co sáhli. Ať už holdovali pochmurnému death/doomu, současnému melodickému neo-thrashingu nebo dalším okrajovým odnožím metalového spektra...
Není to tak dávno, co na našich stránkách DEMIURG sklidili nepříliš lichotivý posudek na své první demo. Mladíci z Karviné však evidentně nezahořkli a v rekordně krátkém čase se jali atakovat naší redakci druhým...
Určitě jste již zaregistrovali, že letošní sezóna padajícího listí je na švédské plody, zejména pak ty thrash/death metalové, velmi, velmi bohatá. Erik Thyselius si je pozitivního trendu náležitě vědom...
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
![CALLENISH CIRCLE - [Pitch.Black.Effects]](/files/pictures/articlescovers/cover_callenish_pit012.jpg "CALLENISH CIRCLE - [Pitch.Black.Effects]")
