NAGLFAR - Pariah
Čas už mě dávno naučil nikdy se netěšit na nahrávky svých zásadních oblíbenců. Historie mě v tomto ohledu donutila spolknout již celou řadu poměrně hořkých pilulek...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Radost, že nezaměnitelní náladotvůrci z Oulu vydávají po třech letech nové album rázem zkalila zpráva z kategorie těch méně příjemných - na oficiálních stránkách kapely se objevuje ponuré parte z pera Samiho Lopakky...
Určitě není dobře, když se v řadách kapely nachází direktivní vůdce vládnoucí pevnou rukou, který při kompozičním procesu zásadně nebere v úvahu nápady druhých a tím své spoluhráče odsouvá do nelichotivých pozic pouhých nájemných hráčů.
Zámořskou trojici INCANTATION během jejich dlouhé kariéry snad ještě nepotkala nějaká výraznější výkonností krize. Pravda, v jejich historii můžeme při troše trpělivosti nalézt i slabší momenty...
Ono už samotné prohlášení vůdčí osobnosti Björna "Speed" Strida ohledně nového, již šestého řadového alba švédských neo-thrashových modernistů vzbuzovalo jisté rozpaky: "Nový materiál bude mixem mezi "Natural Born Chaos" a "Figure Number Five"...
DISSECTION jsou zpět. Pro jednoho zcela ordinární comeback, pro druhého příliš nafouklá bublina, pro třetího zase jen chytrý marketingový tah. Pro přívržence pravého black/death metalu je to ale událost bez nadsázky hraničící se splněným snem.
Holandská stálice GOD DETHRONED se po radikálnější přestavbě sestavy hlásí s novým materiálem. Předák Henri Sattler neponechal nic náhodně ani tentokrát a s pomocí zručného bubeníka Ariëna Van Weesenbeeka vdechl život velice silnému albu „The Lair Of The White Worm“ – učiněné lahůdce pro black/death metalové labužníky.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.