DECAPITATED - The Negation
Mezi záplavou rutiny a ničím nad průměr nevybočujících manifestů všednosti se jen málokdy najde prostor pro něco výjimečného, pro skutečnou událost mající sílu zcela zpřeházet žebříčky zažitých hudebních hodnot.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mezi záplavou rutiny a ničím nad průměr nevybočujících manifestů všednosti se jen málokdy najde prostor pro něco výjimečného, pro skutečnou událost mající sílu zcela zpřeházet žebříčky zažitých hudebních hodnot.
Výtečně! VOMITORY jsou již pěknou řádku let jedním ze základních nosných pilířů death metalové klenby v zemi Tří korunek. Jejich první album s rozkošným názvem „Raped In Their Own Blood“ vyšlo zrovna v době...
Je tomu již poměrně dlouho, co jsme se spolu naposledy procházeli mezi těmito věky sešlými, hrubě tesanými náhrobky a připomínali si zapomenuté epizody z gothenburské historie.
Po pravdě řečeno, německá kovová scéna mi až na pár výjimek k srdci moc nepřirostla. O korekci mých pošramocených dojmů se nyní pokouší album „Dishramonic“ od neznámé čtyřčlenné bandy DOOMSTONE z historického města Trier.
Je pravdou, že na radnici naší Metalopole přistupujeme k většině CD od francouzského labelu Adipocere s mírným despektem, bezbřehou pýchu promo letáků odměňujeme pohrdavým smíchem a ve finále zcela po zásluze přidělíme nelichotivé hodnocení.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.
Aj keď by sa mohlo zdať, že koncept báťuškovského pravoslávneho black metalu je v roku 2025 zúfalo vyčerpaný, PATRIARKH tu prinášajú viaceré svieže momenty pokukujúce po širšom publiku. Určite si to zaslúži viacero vypočutí.
Depresivní hudba na pomezí black a doom metalu je živnou půdou pro různé one man projekty. „Of Darkness and Solitude“ je již šestým albem jednoho rozháraného Američana. Má to svou kvalitu, agresi i pěkně ponurou atmosféru.
Otázkou pro Portugalce GAEREA je, zda jejich black metal má být vizí osobitě vzletné formy, nebo je to jen teatrální snaha o dramatičnost. Té je totiž na aktuální desce opravdu hodně. A čeho je moc, toho je příliš. Minulá deska se mi zamlouvala více.
Další technický death metal. Povedený debut skupiny, za kterou stojí hudebníci se zkušenostmi, třeba bývalý bubeník FALLUJAH. I díky klavírním partům hodně rozmanité a proměnlivé dílo startuje zajímavou tematickou trilogii. Budu sledovat.