DISMEMBER - Where Ironcrosses Grow
Hned na úvod tohoto posudku s nesmírným potěšením konstatuji, že i v dnešní krajně nepříznivé době se najdou kapely, které se nesnaží za každou cenu otravovat zbytečnou progresí...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po pravdě řečeno, německá kovová scéna mi až na pár výjimek k srdci moc nepřirostla. O korekci mých pošramocených dojmů se nyní pokouší album „Dishramonic“ od neznámé čtyřčlenné bandy DOOMSTONE z historického města Trier.
Je pravdou, že na radnici naší Metalopole přistupujeme k většině CD od francouzského labelu Adipocere s mírným despektem, bezbřehou pýchu promo letáků odměňujeme pohrdavým smíchem a ve finále zcela po zásluze přidělíme nelichotivé hodnocení.
Dnešní rozbor zahájíme zdánlivě triviální otázkou : „kde všude se hraje kvalitní black/death metal?“ Je mi naprosto jasné, že většina z vás bude směrovat své myšlenky k dalekým severským (zvláště pak těm švédským) pláním...
Téměř všechny debutní desky skandinávských kapel spadající do poněkud zavádějící škatulky „gothenburský death metal“ mají svoje zvláštní kouzlo – většinou zhotoveny v několika málo dnech za spartánských podmínek a v obskurním studiu...
Už poněkolikáté za sebou zasahuje firma Metal Blade přesně do černého. Tentokráte se rozhodla zaútočit na peněženky všech fanoušků extrémních odnoží metalu prostřednictvím své zbrusu nové akvizice...
Již popáté je čas na trpkou sklizeň, neb semena zvrácenosti zasetá před dlouhými dvanácti léty do úrodné nizozemské černozemě opět vydala své plody. To kontroverzní družina GOD DETHRONED...
Po dlouhých 17 letech vydávají němečtí progresivci nové album. A začátek je vskutku skvostný. Pravda, postupem času se úvodní euforie a nadšení přece jen trochu rozmělní, nic to ovšem nemění na faktu, že tohle bude hodně příjemné a svěží album.
Americký retro hevík, který se svou razantní přímočarostí vrací k prvnímu období Maidnů. Rytmika částečně vychází i z domácí thrashové scény, ale jak začnou kvílet kytary, koukají z toho Harrisovci. Za mě dobrý, přepošlu to Dalasovi k posouzení.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.