IN APHELION - Reaperdawn
Kmotr švédského true black/death metalu Sebastian Ramstedt má letos napilno. Neodmítl již tradiční hostování u KVAEN (třetí album "The Formless Fires")...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Do vysočanské kůlny dorazilo velice zajímavé jméno. Nebudu tvrdit, že GEVURAH znám od samého počátku jejich kariéry...
Godzilla vs. Kong, Alien vs. Predator, nebo Darth Vader vs. Luke Skywalker, staří známí to protivníci stříbrného plátna.
Norská sestava WHOREDOM RIFE u nás rozhodně není nějakým neznámým zjevením. Vybíraví milovníci tradičněji pojatého black metalu dozajista našli zalíbení v dosud čtyřech vydaných albech a ještě navíc měli hned několik šancí setkat se s jejich autory i osobně (ať už na Brutal Assaultu či v rámci různých podzemních akcí v Praze).
Když se řekne death metal a Švédsko, co si na první dobrou představíte? Většina z vás asi velkou čtyřku, další AT THE GATES a služebně mladší ročníky vytáhnou z kapsy nějaké to zásadnější jméno z göteborgské historie.
Po dlouhých 17 letech vydávají němečtí progresivci nové album. A začátek je vskutku skvostný. Pravda, postupem času se úvodní euforie a nadšení přece jen trochu rozmělní, nic to ovšem nemění na faktu, že tohle bude hodně příjemné a svěží album.
Americký retro hevík, který se svou razantní přímočarostí vrací k prvnímu období Maidnů. Rytmika částečně vychází i z domácí thrashové scény, ale jak začnou kvílet kytary, koukají z toho Harrisovci. Za mě dobrý, přepošlu to Dalasovi k posouzení.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.