Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Norská sestava WHOREDOM RIFE u nás rozhodně není nějakým neznámým zjevením. Vybíraví milovníci tradičněji pojatého black metalu dozajista našli zalíbení v dosud čtyřech vydaných albech a ještě navíc měli hned několik šancí setkat se s jejich autory i osobně (ať už na Brutal Assaultu či v rámci různých podzemních akcí v Praze).
Další z řady desek, které představují death metal v tak trochu jiném, méně tradičněji střiženém kabátě.
Když se řekne death metal a Švédsko, co si na první dobrou představíte? Většina z vás asi velkou čtyřku, další AT THE GATES a služebně mladší ročníky vytáhnou z kapsy nějaké to zásadnější jméno z göteborgské historie.
Čas od času je třeba se pověnovat i kapelám, jež dlí hluboko ve sklepních prostorách a jen velmi pomalu se prokopávají na světlo Boží.
Když Christoffer Öster doma v garáži zakládal v roce 2017 svůj nový projekt DÖDSRIT, jistě netušil, jak moc jeho akcie půjdou v budoucnosti nahoru.
Ještě pláčete nad "The Enduring Spirit" a říkáte si, jak vám to ti TOMB MOLD mohli jen udělat? Tahle kapela přece nahrála "Primordial Malignity" a "Manor Of Infinite Forms"...
Je to už více než dvacet let, co náš magazín se železnou pravidelností monitoruje aktivity v táboře NECROPHOBIC...
Nedávno jsem mírumilovně surfoval na vlnách Metal Archives a jen tak z dlouhé chvíle jsem se rozhodl pro detailnější inspekci stáje Wolves Of Hades...
"Sparagmos označuje v dionýsovském rituálu extatické rozsápání buď zvířecí nebo dokonce lidské oběti...
Pokud kapela vydá novou desku po rovném tuctu let tvůrčího pauzírování, posluchač musí chtě nechtě zpozornět a trochu počítat se změnami v kreativním kurzu.
Představte si sami sebe ve vědomostní soutěži. Už jste poměrně daleko, virtuální částka na vašem kontě se neustále zvyšuje...
První poslech - standard, druhý odkrývá potenciál a ty další už mě rovnou nutí sepsat alespoň krátké ohlédnutí.
Poslední listopadový den se nám ve Futuru sešla poměrně zajímavá sestava. Společným jmenovatelem byl black metal...
CRUCIAMENTUM. Na první pohled to není kdovíjak známé jméno, nicméně i přesto vězte, že jejich comeback je jednou ze zásadních událostí letošního roku.
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.
