Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám se, že do poslechu nové desky HOUR OF PENANCE se mi zpočátku vůbec nechtělo. Příčinou budiž tři roky stará nahrávka “Regicide”, jež italské kvarteto nasměrovala definitivně mimo vysoké standardy vytyčené přelomovou “The Vile Conception” a především pak zatím nejlepší sbírkou “Paradogma”.
Zajímavá to země, ten Nový Zéland. Kiwi, haka, Milford Sound, rugby, Mt. Cook… však to všichni dobře znáte. Osobně si již nějaký ten pátek (konkrétně pak od vydání přelomového záznamu „Everything Is Fire“) dovoluji k tomuto výčtu starých známých trademarků ostrovní země přiřazovat i jeden nadstavbový.
Po dlouhé době nadešel čas znovu se vypravit do staré známé polorozpadlé dřevěnice kdesi na Spojovací. Večer 24.9. se v Modré Vopici nesl ve znamení „jižanského“ BDM...
Za posledních pět či šest let jsem webové stránky francouzských KRONOS navštívil snad stokrát a pokaždé je rezignovaně zavíral s tím, že v táboře pětice z Thaon-les-Vosges se opět nic zajímavého neudálo.
Není tomu tak dlouho, co se nad bezmála čtvrt století trvající kariérou VOMITORY definitivně uzavřela voda. Je nutno podotknout, že sestava z Karlstadu byla nedílnou součástí skandinávské death metalové revoluce počátku devadesátek...
Je poměrně těžkým úkolem dlouhá léta charakterizovat alba UNLEASHED a přitom se příliš neopakovat. Ikona severského death metalu se vytrvale drží svého žánrového minimalismu jako pověstný čert svého kopyta...
Na úvod lakonicky poznamenejme, že AD NAUSEAM jsou Italové a hrají death metal. Pokud v očekávání dalšího z řady klonů vývojové linie definované zejména tvorbou HOUR OF PENANCE rezignovaně máváte rukou a okamžitě přestáváte číst...
Ač jsou INCINERATE již služebně starší kapelou (v rodném listu mají zapsán letopočet 1998), s jejich tvorbou jsem se poprvé seznámil až relativně nedávno...
Popravdě řečeno, další desku s logem ANCIENT RITES jsem již neočekával. O družině okolo neúnavného Gunthera Theyse totiž nebylo vidu ani slechu celých devět let.
PSYCROPTIC pošesté a opět jinak. V rámci posudku minulé desky „The Inherited Repression“ jsme konstatovali něco o méně variabilní rytmice, uzavřenosti do sebe a v neposlední řadě jsme se dotkli i ztráty hitových ambicí...
Rozhodně to není poprvé, co pod patronací pennsylvánského „forward thinking“ labelu Willowtip Records vyšla netradiční a svým způsobem i originální deska.
Poměrně překvapivý comeback. Martin Schulman, starý dobrý maskot archivního chrastění od Malmö až po Kirunu, se věnuje svému oboru nepřetržitě od roku 1990 a patří mezi ty vůbec nejvěrnější reprezentanty co se severského old school death metalu týče.
Pokud se vaše polička prohýbá pod tíhou tak kvalitních výlisků, jakými bezesporu jsou „Oracles“...
DESECRAVITY poprvé vtrhli do širšího povědomí tech/deathmetalových příznivců teprve na konci ledna roku 2012, kdy jim Willowtip Records vydali desku „Implicit Obedience“.
Po dlouhých 17 letech vydávají němečtí progresivci nové album. A začátek je vskutku skvostný. Pravda, postupem času se úvodní euforie a nadšení přece jen trochu rozmělní, nic to ovšem nemění na faktu, že tohle bude hodně příjemné a svěží album.
Americký retro hevík, který se svou razantní přímočarostí vrací k prvnímu období Maidnů. Rytmika částečně vychází i z domácí thrashové scény, ale jak začnou kvílet kytary, koukají z toho Harrisovci. Za mě dobrý, přepošlu to Dalasovi k posouzení.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.
