RIVERS OF NIHIL - The Conscious Seed Of Light
Jméno RIVERS OF NIHIL jsme poprvé zaregistrovali až někdy koncem ledna léta Páně 2010, tou dobou totiž pennsylvánští novicové vydali svůj první počin – čtyřskladbové EP „Hierarchy“.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jméno RIVERS OF NIHIL jsme poprvé zaregistrovali až někdy koncem ledna léta Páně 2010, tou dobou totiž pennsylvánští novicové vydali svůj první počin – čtyřskladbové EP „Hierarchy“.
O první části březnového klání v útrobách pražského sklepení HooDoo nás již informoval drahý kolega RIP: to nadějné kapely dávaly na odiv své osmistrunné kytary a mladíci v zákulisí zasvěceně hovořili o tajemství djentu.
Nejpozději od vydání průlomového záznamu „Psalms Of The Moribund“ muselo být všem jasné, že sousloví DEFEATED SANITY se bude jednou s respektem vyslovovat i mimo stísněné prostory zapadákova jménem Dachsbach...
INCANTATION. Tahle formace původem z New Yorku nyní však už působící v pennsylvánském Johnstownu stála před před více než dvaceti lety na úplně stejné startovní čáře jako věhlasní CANNIBAL CORPSE...
Nebudu nějak přehnaně zastírat, že onen uplakaný říjnový večer jsem se do Nové Chmelnice vypravil pouze a jen kvůli vystoupení IMMOLATION. Newyorská death metalová ikona se totiž v posledních letech těší neobyčejné přízni tvůrčích múz.
Troufám si konstatovat, že DRAWN AND QUARTERED nejsou v našich končinách zrovna dvakrát známou kapelou. Sestava ze Seattlu přitom působí na scéně již od roku 1993 (na samém začátku jejich kariéry se tak ještě dělo pod názvem PLAGUE BEARER) a do dneška stihla vyprodukovat celkem šest řadových alb.
INFINITUM jsou dalším z mnoha důvodů, proč je současné extrémní produkci z Austrálie adresováno tolik pozornosti. Kvinteto z hlavního města Canberry sice nedisponuje až tak originálním rukopisem jako zdejší esa typu ALARUM...
Bylo to někdy v roce 2006, kdy kytarista Enrico Schettino opustil řady tehdy ještě poměrně neznámých HOUR OF PENANCE (konkrétně se tak stalo po albu „Pageantry For Martyrs“) a přesunul se ze slunných Apenin rovnou do srdce studeného Norska.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.
Aj keď by sa mohlo zdať, že koncept báťuškovského pravoslávneho black metalu je v roku 2025 zúfalo vyčerpaný, PATRIARKH tu prinášajú viaceré svieže momenty pokukujúce po širšom publiku. Určite si to zaslúži viacero vypočutí.